Jak tvrdí Pereira přehled
Antonio Tabucchi
Román Antonia Tabucchiho, kteří patří mezi nejvýraznější osobnosti současné italské literatury. Jak tvrdí Pereira, onoho roku 1938 bylo léto v Lisabonu zvlášť žhavé. Na město doléhala tíha salazarovské diktatury (v lecčems nepříjemně připomínající diktaturu naší z dob ještě poměrně nedávných). Pereira je starý unavený novinář, člověk téměř rezignovaný, který žije především vzpomínkami a neměnnými návyky, střídavě v kulturní redakci takzvaně nezávislého večerníku Lisboa, kde chystá překlady francouzských povídek 19. století, za stolkem u ventilátoru v Café Orquídea nad citronádami a omeletami s bylinkami, kde s číšníkem Manuelem rozebírá neradostnou politickou situaci, a v samotě svého bytu, kde rozmlouvá s fotografií zesnulé manželky.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , Lukáš a syn (Barrister & Principal)Originální název:
Sostiene Pereira, 1994
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jak tvrdí Pereira. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (16)
Rozsahom neveľký príbeh, ktorý dobre odsýpa. Nechýba profilovanie postáv, stupňovanie zápletky, ani uspokojivý záver, ktorý čitateľa poteší. 95%
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Jak tvrdí Pereira v seznamech
v Přečtených | 69x |
ve Čtenářské výzvě | 8x |
v Doporučených | 5x |
v Knihotéce | 40x |
v Chystám se číst | 35x |
v Chci si koupit | 7x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
zfilmováno fašismus italská literatura novináři Portugalsko rok 1938 Lisabon diktatura
Autorovy další knížky
2005 | Jak tvrdí Pereira |
1998 | Rekviem |
2004 | Ztracená hlava Damascena Monteira |
2006 | Pohled z druhé strany |
1994 | Sny o snech |
I malý, jak tvrdí Pereira, do svého světa uzavřený člověk, jak tvrdí Pereira, dokáže vystoupit ze svého stínu, dát si citronádu a omeletu a prostě udělat správnou věc, jak tvrdí sám sebou chvíli překvapený Pereira.
Díky formě psaní jsem si celou knihu myslel, že čtu zápis z výslechu a čím víc mi byl Pereira sympatický, čím víc jsem mu rozuměl, tím víc jsem se obával konce příběhu.
Pozornost čtenáře udržuje autorův cit pro drama, vypilování postav a vykreslení atmosféry tehdejší doby a diktatury v Portugalsku.