Kedy zabiť přehled

16.09.2024

Grisham zůstává literárně věrný tématu amerického soudního systému, i když si nejsem úplně jistá, jestli více vyzvedává jeho kvality nebo kritizuje nedostatky. Doufám, že to druhé. Anglosaský právní systém mě nepřestává fascinovat. Členové poroty složené z občanů jsou vybírání nikoliv na základě jejich ochoty - prostě občanská povinnost. Laické soudní poroty v USA jsou přitom z mého pohledu docela obskurní a řekla bych, že z definice nemohou ani být spravedlivé. Přesto, že jsou vystaveny na principu, že každý má právo být souzen sobě rovnými. A vůbec nejzajímavější je, že člověk vlastně není vinen už ve chvíli, kdy prokazatelně zabil člověka, ale až poté, co se prokáže, že nezabíjel z dobrých důvodů (pro laickou porotu), ideálně ještě ve stavu pominutí mysli (pro právní řád). Jsou to tak hlavně emoce a manipulace s emocemi veřejnosti a vlastní názorové postoje, které ovlivňují výsledky soudních procesů v Americe. Grishamovým románem tak pochoduje rozzlobený bílý muž v rouchu se špičatou kápí, který brání americké hodnoty proti „negerské chátře“, hoří kříže, vybuchuje dynamit, zapalují se domy. Chudák mladý bílý advokát černého vraha bílých násilníků. Do rasového kontextu přihoďte politickou korupci (všichni jsou přece něčí voliči) a na spravedlnost můžete zapomenout úplně. Předsudky, politická korupce, zbraně a Bůh vládnou Americe. Nemocnější země planety...... Taky mám Grishamovi trochu za zlé jeho postavy, které jsou až moc šablonovité a děj předvídatelný. Byť happyendy jsou taky někdy dobré.