Jarní symfonie přehled
Věra Adlová
Láska, přátelství, úcta, život přetékající vypjatou činností, nesčíslnými zájmy o hudbu, city, pocity, které si naše doba snad ani nedovede představit v jejich vroucnosti a očistné vášni. Až k nám zní hlas té hudby, která není poznamenána stínem zla, září nedotčená a její hlas se odvrací od prázdna lhostejnosti času. Johannes Brahms miloval Kláru Schumannovou, a ona? Co na tom dnes už záleží! Jejich život je poznamenán jmény mnoha vynikajících současníků. V ničem se nepodobá tuctovým příběhům ostatních mladých milenců. Je příběhem o vášnivém zaujetí pro hudbu a o životě v němž právě pro toto zaujetí zbývá už jen málo místa pro jiné věci.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jarní symfonie. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (8)
Jarní symfonie je spíš poučným vyprávěním pro hudební výchovu, nežli románem, uspokojí, ale nenadchne. Pomohla mi splnit další bod čtenářské výzvy a inspirovala k poslechu Schumanna a Brahmse.
Námět knihy je moc hezký a velmi zajímavý. Bohužel, kniha se mi dost špatně četla. Někdy jsem se v ní i ztrácela. Nedovedu si představit, že bych jí ve 12-ti letech dočetla celou.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Jarní symfonie v seznamech
v Přečtených | 34x |
ve Čtenářské výzvě | 4x |
v Doporučených | 4x |
v Knihotéce | 36x |
v Chystám se číst | 5x |
Štítky knihy
19. století umělci romantismus hudba pro dívky klavír, piano hudební výchova romantismus (hudba) klavírní virtuos dívčí rományAutorovy další knížky
1979 | Jarní symfonie |
1982 | Vojta a medvěd Petr |
1972 | Blues pro Alexandru |
1964 | Mirka to ví nejlíp |
1973 | Krásná a slavná |
Tak si tady tak prohlížím knihy mého mládí a úplně mi poskočilo srdíčko radostí- jak já na Kláru mohla zapomenout??? Jediná osoba, která mě dobrovolně donutila - pravda jen po dobu čtení této knihy- místo "za hudebku" chodit na hudebku a to i připravená a se znalostí not z nauky....brrrr. Úžasný román pro malé holky, které podvědomě hledají nějaký motivační vzor. Pravda, mě za chvíli opět přesvědčili kamarádi, že venku na hřišti , je to podstatně lepší než s nohama na pedálu hlídat tóny, se kterými si mé netrénované prstíky naprosto nevěděly rady. Ale hezky se u této knížky snilo o tom, že hrát jednou budu, někde na jevišti za ticha publika budu bušit do klavíru, klátit tělem dopředu a dozadu a za ohromného aplausu publika, které oněmí nad mým uměním, se ukloním a skromně odejdu z jeviště. Mimochodem , ten úklon a odchod z jeviště jsem bezpečně natrénovala, myslím, že bych ho zvládla ještě dnes. Publikum by jistojistě oněmělo i dnes , kdybych jim klátíc se ze strany na stranu , se zavřenýma očima a bez not- protože ty do dnes pořádně neumím, střihla jednu Ludwig van Beethovenovu Fűr Elise ( ten název , to je tak to jediné, co si pamatuji z celých not)