Jezero přehled

předevčírem

Na Jezero Bianky Bellové jsem narazil v časopisu Respekt, kde se umístilo na 2. příčce žebříčku nejlepších knih posledních 25 let. Jde o dílo s pochmurnou atmosférou, napsané úsporným jazykem, bez zbytečného balastu. Pokud je beznaděj, která čpí z každé stránky, vaším šálkem kávy, nebudete zklamáni. Přestože samotný příběh není nijak převratný, způsob vyprávění mi sedl. Někomu může vadit jistá vágnost (například ohledně zasazení děje), ale nepochybně jde o záměr, který má své opodstatnění.

Mám urgentní dojem, že autorce by mohla pomoct četba Mých milých bratrů od Heleny Čapkové. Oba bratři pisatelce bohatě radí, jak vystavět větu, souvětí odstavec. Viz náčrtek zdi. Když se vrátím k próze Bellové. Formulace ze strany 28 "V den, kdy Nami na zrcadle najde první vous, odhodlaně ho oholí břitvou po dědovi a řízne se" je pro mě nudná lineární věta. Je to jako číst ČTK. / Úvodní synekdocha mě potěšila. O dalším si ještě povíme.