Jiné barvy přehled
Orhan Pamuk
Výběr z esejí, které Pamuk napsal v průběhu necelých třiceti let, má jako ústřední témata dvě autorovy největší vášně: knihy a Istanbul. Sbírka je koláží jazykově i stylově vybroušených textů, které sahají od autorových vzpomínek na dětství přes pronikavé vhledy do těch nejbizarnějších koutů města na Bosporu až po kritické úvahy o světových literátech i vlastním psaní a zahrnuje i delší povídku. Z této různorodé mozaiky se skládá překvapivě ucelený, téměř románový svět spisovatele rozkročeného mezi Západem a Východem, který i z nenápadných každodenností dokáže vytvořit nesmírně poutavý příběh. (Argo)... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
Öteki Renkler, 1999
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jiné barvy. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Číst tuto knihu je jako být s Orhanem Pamukem v Istanbulu, popíjet pravý turecký čaj a poslouchat jeho vyprávění plné zajímavých příběhů a pohledů na život, literaturu, umění i politiku. Nádherná kniha, díky které můžeme tohoto autora poznat i v jiném světle. O to víc se teď těším na další jeho knihy.
Dlouho jsem četbu Jiných barev odkládala, protože mám Pamuka příliš ráda. Zní to jako paradox? Ale vůbec ne. Když máte nějakého autora skutečně oblíbeného, vznáší se nad každým dalším titulem riziko, že tahle kniha bude ta, která bude blbá a kterou vás zklame.
Tak ještě ne.
Zatím ne.
Témata esejí Jiné barvy se pohybují na rozsáhlé škále od intimních, rodinných okamžiků s dcerou přes niterné hrůzy po mohutném zemětřesení až po úvahy nad díly literárních velikánů. Rozsáhlý je i časový úsek, který výbor pokrývá. K esejím je navíc přiřazený dlouhý rozhovor z francouzského časopisu, povídka a řeč, kterou autor pronesl při přebírání Nobelovy ceny za literatury.
Pamuk nezklamal a v prvé řadě díky (už tradičně) skvělému překladu znovu svým jedinečný stylem baví.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Jiné barvy v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 16x |
v Knihotéce | 24x |
v Chystám se číst | 24x |
v Chci si koupit | 3x |
Štítky knihy
eseje postmoderna Turecko úvahy a zamyšlení o literatuře turecká literatura Nobelova cena za literaturuAutorovy další knížky
2007 | Jmenuji se Červená |
2009 | Sníh |
2011 | Černá kniha |
2020 | Cosi divného v mé hlavě |
2012 | Muzeum nevinnosti |
Jako téměř pokaždé jsem u Pamuka v rozpacích a dočítám se smíšenými pocity. Tedy s výjimkou Cosi divného v mé hlavě. Pamuk je bezesporu jedinečný spisovatel. Dostává mě jeho autentičnost a ryzost, to je proč jeho knihy ráda čtu. Píše ze sebe a neohlíží se na čtenáře, nekalkuluje, jestli se to někomu bude nebo nebude líbit. Jeho tvorba má rozhodně charisma. Jenom kdyby tam tolik nevkládal svoji méněcennost vůči Západu! Nikdy předtím by mě nenapadlo, jak hluboce Turci prožívají rozpor mezi Evropou a sebou. Skoro každá úvaha, ať už se jednalo o rodinné oslavy, vztah s otcem, dcerou, lásce k psaní, všude to nakonec sklouzlo k tomu, jaká je propast mezi Východem a Západem. Spisovatel na toto téma dokázal rozvíjet na můj vkus už hodně umělé konstrukce, tohle omílání a rýpání se mě nebavilo a rozčilovalo. Připomínal mi tak trochu jeho postavu Sekure, která také nevěděla, co vlastně chce.