Kategorie středověké kultury přehled

08.05.2024

Výborná kniha.

29.09.2023

Gurevičova kniha byla pro mě bezmála zjevením svého druhu. Pojala totiž celou problematiku středověku (chcete-li "feudální společensko-ekonomické formace"), jeho společnosti a institucí způsobem, který jsem do té doby u nikoho jiného nečetl a který se mi zdál - a dodnes zdá - jako mimořádně novátorský a originální.
Sovětský historik totiž analyzuje kulturní kategorie. Pochopitelně nejde o kategorie v Kantově chápání, tedy nějaká apriorní schémata. Jsou to na bohatém emprickém základě vybudované modely základních hodnot, v nichž se pohybovalo myšlení, tvorba, život a smrt středověkého člověka.

Klasická medievistika zkoumala hlavně nashromážděný materiál a "velké dějiny" (od dob, kdy Leopold von Ranke a jeho škola začala kriticky zkoumat písemné prameny), křesťansky orientovaní badatelé zaměřovali pozornost na pohyb idejí a pohyb náboženského vědomí. Marxismus pak obrátil pozornost na nesmírně důležitou hospodářskou základnu a začal opravdu do hloubky zkoumat podobu ekonomických vztahů. Nejnověji je velkým hitem mikrosociologie resp. mikrohistorie (viz např. klasická kniha "Sýr a červi").

Gurevič byl už sice poučený všemi těmito postupy, ale na problém se podíval z jiného hlediska. Tedy, položil si otázku, jak vypadal ten nejobecnější obraz světa středověkého člověka.
K tomu, aby takový obraz zrekonstruoval si pomohl základními kategoriemi a položil sérii otázek, umožňující popsat, v jakém světě vlastně středověký člověk žil. Respektive, jak jej on sám viděl a hodnotil.

Tedy co pro něj znamenalo "rychle a pomalu", "daleko a blízko"? Jaké bylo vnímání času? (Kap. "Mikrokosmos a makrokosmos", "Co je čas"?)
Na jedné straně zažíval cykličnost přírody (mikrokosmos) a na druhé straně tu existovala perspektivace daná Stvořením světa, který má svůj počátek i očekávaný konec (makrokosmos)
Gurevič dále klade otázku po měřítku. Jak tedy vypadala mapa světa, kde neexistovaly vzdálenosti abstraktní, ale jen a pouze konkrétní? Vždyť ujít pěšky (našich) sto kilometrů není docela totéž jako jako je ujet na koni; jít den po stepi je zcela jiná vzdálenost, než jít tentýž jeden den hustým lesem či dokonce v horách. Takže si představme mapu kreslenou měřítkem subjektivním, kde mírou je námaha člověka - hory se velmi protáhnou, pláně zúží..)
Je to mapa méně adekvátní než ta s kilometrovníkem?

A takto si vědec klade otázky další: po spravedlnosti - tedy, co bylo podle tehdejšího vnímání spravedlivé? Pro koho? (Kapitola "Zákonem je nutné budovat zem...")

Nesmírně zajímavé jsou pak kapitoly o bohatství a práci (Kap. "Dar si vždy odplaty žádá a "Hřích ziskuchtivosti"). Tam například spisovatel ukazuje, že "poklad" znamenal především "štěstí" a "moc". Zakopat poklad neznamenalo zdaleka jen jej pragmaticky skrýt pro pozdější požití- šlo o ukrytí "štěstí", aby jej nepovolaný nemohl uloupit - jako Kostěj Nesmrtelný, který má pečlivě ukryté své srdce...
A máme tu feudální morálku, jíž bylo cizí kupit bohatství pro bohatství. Feudálové byli chtiví a rozhazovační současně. Peníze nebyly kapitálem, ale měly se utrácet (kap. "Sloužit a rozdávat"). A utrácet okázale, velkoryse, směle - a tak stavěli nejen hrady a tvrze, ale i kláštery, chrámy, kostely, zakládali nadace. Neoddělitelnou stránkou často zoufale rychlého a krátkého života bylo budování památníků čnících do věčnosti...
Atd. atd.

Pokud řekneme, že lidé ve středověku byli v podstatě stejní jako my, je to zajísté očividná hloupost. Nikoli proto, že by se od nás lišili biologicky. Co bylo jiné, to byly hodnoty, jimiž žili a způsob, jakým vnímali ty nejzákladnější kategorie - svět, prostor, čas, život, smrt. Ale také práci, spravedlnost, bohatství....

Každopádně, Gurevičova kniha vzbudila v sovětské (ale nejen v ní) medievistice zaslouženě malé furore a byla v sedmdesátých letech velice diskutovaná.
Jistě, lze namítat, že pracuje s příliš obecnými pojmy, příliš velkoryse generalizuje, neobrací dostatek pozornosti na rozmanitost podob tehdejší společnosti...

Každopádně je v každém případě nesmírně podnětná. Alepoň pro mě. A jak tak čas oponou trhnul a staré spory dávno utichly, tak tato kniha rozhodně přetrvá.