Když už člověk jednou je.... přehled

16.09.2023

Krásná kniha, ve které pan Jan Werich vypráví o sobě, o divadle, ale i o snech... V knize jsou i vzpomínky jeho sekretářky paní Jarmily Týlové, která byla, dalo by se říct, pravou rukou pana Jana Wericha. Knihu doplňují i krásné fotografie.
Jan Werich je nenahraditelný a strašně moc ráda se k jeho knihám vracím.
Miluji jeho citáty, jeho myšlenky, názory na život.

"Zkuste napsat anekdotu. Anekdota se musí vyprávět, napsaná anekdota má studené nohy. Smích se nedá pitvat. Mrtví lidé nemají úsměv na rtech. To jim přiřkli básníci. Smích i pláč jsou nejcennější majetek živého člověka. Žádný kybernetický mozek se neumí a nemůže smát ani plakat! Lidi, kteří se nesmějí a nepláčí, jsou kyberneťáci, mrtví mezi živými, nikdo o ně nestojí!"

03.02.2021

„Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je a nemá být to co není, jak tomu v mnoha případech je.“ (JW 1905-1980)

Hloubka této myšlenky je neuvěřitelná, její člověčenství a pravdivost se nemění. Platí v každé době, ideologii, globální ekonomické nebo virové krizi a pro každého člověka. Někteří, a mnoho jich ji neznají a měli by, občas je pohled na obraz v zrcadle potřeba.

Pan Werich se mi lépe poslouchá a kouká než čte, jeho hlas a slova mne jakoby vždy uklidní, utěší i zároveň „vyhecují“ k zamyšlení - co to děláš nebo co se to kolem děje…. A udiví mne vždy, jak jsou jeho myšlenky aktuální VŽDY. V této knize třeba jen jeho úvaha Kým bych chtěl být - je na virovou dobu jako ušitá. Co by řekl jinak?