C... jako corpus delicti přehled

27.06.2019

Před třemi lety jsem "áčku" i "béčku" s lehkým skřípěním zubů nadělil ušmudlané tři hvězdy, dal autorce nakládačku a zařekl se, že do dalších dílů už nejdu. Jenže ono se ne nadarmo říká: nikdy neříkej nikdy!
Své dávné předsevzetí jsem zkrátka přehodnotil a "céčko" si střihnul jako takové malé osvěžení do současných veder.
Návod k použití je jasný: položit se do příběhu a nechat se jím unášet, nebrat zápletku a hrdinčino vyšetřování příliš vážně a nevyšilovat z dlouhých popisů – ať už budov, zahrad, interiérů, šatů či hrdinčiných každodenních povozních činností (…vstala jsem, osprchovala se, vyčistila si zuby, oblékla se, uvařila si kávu atd., atd.). Potom si četbu můžete užít – zvláště, když zjistíte, že autorka má smysl pro humor a nestydí se za to.
Tady jeden příklad za všechny:
Po návratu do auta jsem pohledem do zpětného zrcátka zkontrolovala, jestli nemám mezi zuby klíčky vojtěšky, protože nerada při hovoru s lidmi vypadám, jako když jsem se zrovna vrátila z pastvy.
Takže nakonec solidních 80%.