Komedie o strašidle přehled
Titus Maccius Plautus
https://www.databazeknih.cz/img/books/88_/88870/komedie-o-strasidle-88870.jpg
3
17
17
Základní postavou je Štipka, otrok Anifouse, zhýralého syna Bambuluse. Když se Theopropidés vrátí po dlouhé době domů, oznámí mu otrok Tranio, že v domě straší, aby zabránil pánovu vstupu domů, kde syn zrovna hýří s přáteli a přítelkyněmi.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Komedie o strašidle. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Komedie o strašidle v seznamech
| v Přečtených | 24x |
| v Knihotéce | 1x |
| v Chci si koupit | 1x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 1956 |  Komedie o hrnci |
| 1988 |  Lišák Pseudolus |
| 1978 | Amfitryon a jiné komedie |
| 1911 | Chlubný vojín |
| 1904 | Mostellaria - komedie o strašidle |
Starý kupec se po tříleté nepřítomnosti nenadále vrací domů. Jeho syn se zatím proměnil ze vzorného dítěte v hýřila, který si za otcovy peníze mimo jiné vykoupil krásnou otrokyni. A tak mladíkovi musejí z nesnází pomoct veselí druhové jeho pitek, a hlavně drzý otrok Štipka.
Je těžké hodnotit Plautovu komedii, protože Jaroslav Pokorný nám předkládá překlad nejen jazykový, ale také kulturní. V řecko-římské hře se tedy setkáváme s obraty a reáliemi spojenými třeba s válkou růží, Francouzskou revolucí nebo napoleonskou érou. Antické reálie naopak mizí (v doslovu dokonce překladatel objasňuje, že „zneškodnil“ všechny pasáže o pederastii). Dělá ji to svěží a blízkou modernímu diváku/čtenáři, byť ten pak musí neustále přemýšlet, jak to asi bylo v originálu. Nicméně po zkušenostech s vědeckými namísto uměleckými překlady antických dramat dávám rozhodně přednost Pokorného řešení. V češtině si prostě „Plautovu komedii“ nepřečteme: buď čteme autentického, ale zastaralého Plauta, NEBO komedii, která je skutečně celkem vtipná.
Příběh nejspíš odpovídá tomu, co si člověk představí pod pojmem „lidová hra pro římskou ulici, hraná otroky či propuštěnci“. Je to jednoduché, vulgární, jadrné. Postavy nejsou nijak výrazné, pointa zcela chybí. Otrok triumfuje a pán dostává na frak — alespoň v dramatické reprezentaci, čímž se uvolňuje sociální napětí. Díky panu Pokornému zůstává „Strašidlo“ čitelné dodnes, třebaže bez nároku na velkou uměleckou hodnotu.