Komedie o strašidle přehled

03.06.2022

Starý kupec se po tříleté nepřítomnosti nenadále vrací domů. Jeho syn se zatím proměnil ze vzorného dítěte v hýřila, který si za otcovy peníze mimo jiné vykoupil krásnou otrokyni. A tak mladíkovi musejí z nesnází pomoct veselí druhové jeho pitek, a hlavně drzý otrok Štipka.

Je těžké hodnotit Plautovu komedii, protože Jaroslav Pokorný nám předkládá překlad nejen jazykový, ale také kulturní. V řecko-římské hře se tedy setkáváme s obraty a reáliemi spojenými třeba s válkou růží, Francouzskou revolucí nebo napoleonskou érou. Antické reálie naopak mizí (v doslovu dokonce překladatel objasňuje, že „zneškodnil“ všechny pasáže o pederastii). Dělá ji to svěží a blízkou modernímu diváku/čtenáři, byť ten pak musí neustále přemýšlet, jak to asi bylo v originálu. Nicméně po zkušenostech s vědeckými namísto uměleckými překlady antických dramat dávám rozhodně přednost Pokorného řešení. V češtině si prostě „Plautovu komedii“ nepřečteme: buď čteme autentického, ale zastaralého Plauta, NEBO komedii, která je skutečně celkem vtipná.

Příběh nejspíš odpovídá tomu, co si člověk představí pod pojmem „lidová hra pro římskou ulici, hraná otroky či propuštěnci“. Je to jednoduché, vulgární, jadrné. Postavy nejsou nijak výrazné, pointa zcela chybí. Otrok triumfuje a pán dostává na frak — alespoň v dramatické reprezentaci, čímž se uvolňuje sociální napětí. Díky panu Pokornému zůstává „Strašidlo“ čitelné dodnes, třebaže bez nároku na velkou uměleckou hodnotu.