• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 7 knih

Nové komentáře u knih Titus Maccius Plautus

Lišák Pseudolus

„Divadelní hra, která je stará víc než 2000 let. Téma by v současnosti neobstálo - profesionální kuplíř prodává otrokyně se zřejmým sexuálním podtextem tomu, kdo dá víc. Přesto je to hra, která má spád, není zbytečně složitá (až bych řekla, že je přímo jednoduchá). Žádné odbočky a finesy, které najdeme v dílech pozdějších dramatiků. Už jen to, že tato komedie přežila do dnešních dnů, vypovídá o tom, že Plautus byl mimořádným talentem.“... celý text
— Isew

---

Komedie o laně

„Ona to vlastně ani není komedie, přesnější označení by spíš bylo milostné melodrama. Hlavní hrdinové zažijí příkoří, ale do života jim vstoupí naprosto nepravděpodobná náhoda (loď odvážející dívku do otroctví ztroskotá čirou náhodou zrovna u města, v němž ve vyhnanství žije její otec, kterého nikdy nepoznala) a jak děj plyne, osudy hlavních hrdinů se začínají rozplétat a nakonec vše šťastně dopadne - otec se setká se ztracenou dcerou, zamilovaní dostanou jeden druhého, otroci jsou propuštěni na svobodu. Na dnešního člověka to celé ani jednotlivé situace a dialogy nijak zvlášť humorně nepůsobí. Ačkoli dílo nenaráží na žádné konkrétní události a mohlo by tedy teoreticky být bráno jako nadčasové, přece jen rozdíl mezi tehdejší římskou a dnešní evropskou společností je až příliš velký, aby na dnešního čtenáře působila stejně jako na tehdejšího římského diváka. Lidé zkrátka byli zvyklí na určitá společenská pravidla, na určitou dennodenní rutinu a mohlo jim připadat směšné, když na divadle viděli něco jiného, než co znali ze své osobní zkušenosti, nebo to viděli karikovaně zesílené (přirovnal bych to asi ke kreacím Ivy Pazderkové a její blondýny, které připadají legrační nám, když víme, jaké běžné životní situace se za nimi skrývají, ale můžou být nesrozumitelné například někde v Indii). Hodně se zdůrazňuje, že Plautova komika je také v jeho "jadrném" jazyce, ale zrovna u tohoto kusu jsem si žádných jazykových rozpustilostí nevšiml, jenže ono je to samozřejmě otázka toho, co se dá přeložit. V tomto případě se překladatelka Eva Stehlíková dopustila jen jedné vtipné slovní hříčky, na druhou stranu na to, jak rezervovaná to jistě byla paní, docela odvážné. Něco jiného je rovněž číst dialogy a něco jiného je vidět hru na jevišti. Já jsem vyslechl dramatizaci vytvořenou Českým rozhlasem Brno a ta obsahovala i zpěvy, které v antickém zpracování rovněž byly, takže to byl o řád lepší zážitek než pouhá četba.“... celý text
— nmek

---

Komedie o strašidle

„Starý kupec se po tříleté nepřítomnosti nenadále vrací domů. Jeho syn se zatím proměnil ze vzorného dítěte v hýřila, který si za otcovy peníze mimo jiné vykoupil krásnou otrokyni. A tak mladíkovi musejí z nesnází pomoct veselí druhové jeho pitek, a hlavně drzý otrok Štipka. Je těžké hodnotit Plautovu komedii, protože Jaroslav Pokorný nám předkládá překlad nejen jazykový, ale také kulturní. V řecko-římské hře se tedy setkáváme s obraty a reáliemi spojenými třeba s válkou růží, Francouzskou revolucí nebo napoleonskou érou. Antické reálie naopak mizí (v doslovu dokonce překladatel objasňuje, že „zneškodnil“ všechny pasáže o pederastii). Dělá ji to svěží a blízkou modernímu diváku/čtenáři, byť ten pak musí neustále přemýšlet, jak to asi bylo v originálu. Nicméně po zkušenostech s vědeckými namísto uměleckými překlady antických dramat dávám rozhodně přednost Pokorného řešení. V češtině si prostě „Plautovu komedii“ nepřečteme: buď čteme autentického, ale zastaralého Plauta, NEBO komedii, která je skutečně celkem vtipná. Příběh nejspíš odpovídá tomu, co si člověk představí pod pojmem „lidová hra pro římskou ulici, hraná otroky či propuštěnci“. Je to jednoduché, vulgární, jadrné. Postavy nejsou nijak výrazné, pointa zcela chybí. Otrok triumfuje a pán dostává na frak — alespoň v dramatické reprezentaci, čímž se uvolňuje sociální napětí. Díky panu Pokornému zůstává „Strašidlo“ čitelné dodnes, třebaže bez nároku na velkou uměleckou hodnotu.“... celý text
— JulianaH.

---

---

Lišák Pseudolus

„7 bodů z 10 Opět je děj velmi podobný jako u těchto starších známých děl. Někdo nebo něco brání mladému zamilovanému páru v jejich lásce. Kniha byla ale vcelku vtipná a jednoduchá. Autor knihu ani moc neprodlužoval zbytečnými odbočkami, takže se četla rychle a příjemně. Upřímně se mi kniha dokonce líbila víc než Romeo a Julie nebo jiné podobné knihy klasické literatury. Možná je to pouze překladem, ale dílo neobsahovalo mnoho archaických výrazů, a tak se četla o poznání lépe než ostatní starší knihy. Doporučuji ji všem čtenářům, kteří si oblíbili klasickou literaturu a chtějí se pobavit a zasmát.“... celý text
— ZaOndra

---

Amfitryon a jiné komedie

„Plautove skvelé, nápadité hry "na večné témy" majú síce predvídateľné zápletky, avšak sú plné slovných hračiek, pestrých výrazov, metafor, narážok. To svedčí o autorovom bohatom a mnohotvárnom štýle, majstrovskom a živom jazyku.“... celý text
— Slovenka