Koralína přehled

včera

Neil Gaiman ve svém temném fantasy příběhu "Koralína" dokazuje svou jedinečnou schopnost kombinovat pohádkovou atmosféru s mrazivým hororovým podtónem. Přestože se kniha řadí mezi literaturu pro mládež, její hloubka, napětí a originální zpracování osloví i dospělé čtenáře.

Koralína, odvážná a zvědavá dívka se ocitá v paralelním světě, který je na první pohled lákavý, ale skrývá v sobě děsivá tajemství. Gaiman zde pracuje s motivem kontrastu – realita versus iluze, bezpečí versus nebezpečí, láska versus posedlost. Atmosféra knihy je podmanivá a postupně houstne, čímž vytváří napětí.

Jazyk knihy je jednoduchý, ale zároveň bohatý na symboliku, což dává příběhu pohádkový nádech. Autor využívá prvky hororu, aniž by sklouzl k lacinému bububu strašení – spíše buduje postupnou, plíživou hrůzu, která se čtenáři dostává pod kůži.

Už mnohokrát jsem viděla filmové zpracování "Koralíny a světa za tajnými dveřmi" a naprosto zbožňuji jeho vizuální, téměř umělecký styl, který dokonale okouzlí svou temnou, až hypnoticky hororovou atmosférou. Ačkoliv byla kniha napsaná poutavě a s citem pro detail, musím přiznat, že toto je jedna z situací, kdy mi filmová adaptace připadá zkrátka silnější a působivější.

To však neubírá knize na kvalitě – Gaiman pracuje s psychologií postav, a přestože se na první pohled jedná o jednoduchý příběh, dokonale vystihuje dětskou duši, fantazii a křehkost vztahu mezi rodičem a dítětem. Kniha je krátká, čtivá a přístupná, ideální jako odpočinkové čtení, které si však uchováváte v mysli a stojí za přečtení. Kniha je tak důkazem, že i literatura pro mládež může být silná a nadčasová.

11.03.2025

(SPOILER) Koralina není pohádka, které bych ve svém mládí podlehl. Popravdě mě komplet minula. Nicméně jsem na ni narazil omylem cca tři měsíce zpátky a úplně mě uchvátila. Všeobecně mám rád takové ty Tim Burtonovské věci a tohle jede na velmi podobné vlně. Takže po filmu bylo jasné, že musím přečíst i knihu a rovnou říkám, že srovnání se vyhýbám. Obě verze mají něco do sebe a obě se mi moc líbily. Navíc v té knižní jsou tak krásné hlášky:
"Přísahám," zvedla ruku druhá matka. "Přísahám při hrobě vlastní matky."
"Má nějaký hrob?"
"Jistě. Sama jsem ji do něho uložila. A když jsem ji přistihla, jak se z něj snaží dostat, strčila jsem ji tam zpátky."
No není to kouzelné? Až mi slzička ukápla :)