Král musí zemřít přehled

24.08.2023

Autorka nabízí historicky možné a současně čtivé jádro báje o Théseovi, Minotaurovi a Ariadně a tato kombinace mýtu, vlastní tvůrčí invence a historie je rozhodně zajímavá a většinou zdařilá. Děj knihy je bohatý, barvitý a skoro filmově výpravný, na druhou stranu je způsob vyprávění někdy až moc pomalý a dost dlouho trvá, než se nakonec stane to, k čemu se už dlouho schyluje. Autorka si spíš než na akčním napětí dává záležet na popisu prostředí, ale také na psychologii a motivaci hlavních postav. Nicméně právě nutné spojení historie, románu a báje na některých místech vytváří ne zcela logické švy, které ruší. Tak například nedává smysl, proč Ariadna opouští právě v situaci, která je v knize vylíčena, spolu s Théseem Krétu, kromě toho, že tomu tak chce mýtus. Podle logiky vyprávěného příběhu by se spíš měli ihned ujmout vlády a dát poměry na ostrově do pořádku. Tím více je pro mě nepochopitelné, proč by se chtěl Théseus vrátit na Krétu jako vladař i poté, co prožil (a proč Ariadnu opustil) na Naxosu... atd. A jeho váhání, jakou plachtu při návratu vyvěsit na znamení svému otci, je zcela nepochopitelné. Autorka zkrátka potřebovala nahradit opomenutí dané smutkem po opuštění Ariadny, jak vypráví báje, za něco jiného, a moc se to nepovedlo. Jinak je Théseus vylíčen psychologicky vcelku hodnověrně, naopak třeba Ariadna je tu vylíčena velmi prázdně až povrchně, jen jako krásná, zamilovaná kněžka hrající rituální divadlo, jež se od ní očekává, ale kterému sama, oproti Théseově zbožnosti, nevěří - což jí ovšem nijak nebrání v tom zapojit se do divoké dionýské orgie... Moc jsem jí (konečně stejně jako sám Théseus) nerozuměl. Jinak velmi pěkně jsou vylíčeny postavy jako třeba král Agios, Minotaurus i král Mínós, naopak některé (např. řada Théseových milenek a obdivovatelek) jsou úplně zbytečné a nechápu, proč je autorka zapracovala, když je vzápětí opouští a v příběhu nehrají žádnou roli. Celkovou koncepci knihy drží jako Ariadnina nit určitě motiv smrti krále (jak vyjadřuje i její název) a dynamické napětí mezi apollónským světlem helénských bohů a temnými ženskými silami starších zemitých kultů, patriarchátem a matriarchátem, mladším a starším řádem. Celkově jsem četl s výhradami (otázkami a pochybnostmi), ale s chutí. V každém případě je to ideální kniha na prázdninovou cestu do Řecka a zvlášť na Krétu, jak to bylo v mém případě. Prostě hezká četba k moři. 75%.   

19.07.2021

Je to volně plynoucí vyprávění. Hodně přes 200 stran je jen monotónní popis Théseova života. A on je vypravěčem. Úplně všechno vidíme jen z jeho pohledu. To značně omezilo možnosti románu.
Co Théseus neví a neviděl v knize není. Prostředí, kultura a lidé jsou jeho očima popsáni hezky, ale prakticky úplně chybí jakékoli naučnější pasáže. Kvůli zvolené formě tam ani logicky nemůžou být.
Tak jako jakékoli delší popisy. Myslel jsem, že se něco dozvím z doby starověkého Řecka a Kréty, ale moc toho nebylo. Pouze vidíme dobu bronzovou pohledem tehdy žijícího člověka. Jenže jaksi nezaujatého.
Většina vyprávění postrádá napětí. Teprve až ke konci je děj hektický a napínavý. Samotný závěr je rozpačitý. Pořád to zůstává v mezích, které autorka nějak nedokáže překročit. Vztahy mezi lidmi jsou jakési povrchní.
Celkově je to nevýrazné. Tady se ich forma fakt nepovedla. Mě to neoslovilo ani jako odpočinková literatura. A taky jsem jantar, protože tohle bych vůbec neměl číst. Zase jsem naletěl. Čtu souborné vydání, které má 94%. Tomuhle dávám 70%
Zajímavé komentáře: kritický Yarwen, neutrální Plútarchos, pozitivní nightlybird