Do poslední kapky přehled
Mary Challans Renault
Mezi Athénami a Spartou vypukl ve čtvrtém století konflikt: rozpoutala se Peloponéská válka. V té době se narodil, prožil dětství a vyrost v muže Alexiás Athénský.......
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2000 , Knižní klubOriginální název:
The Last of the Wine, 1956
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Do poslední kapky. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (13)
Zase jsem četl další skvělou knihu od autorky. Velmi dobře (alespoň podle mého mínění, protože nejsem historik) popisuje boj Athén se Spartou, boj demokratů a aristokratů. Dovolím si polemizovat s etrangerem, že Alexias není tak zajímavý, protože je zajímavý už tím, že byl svědkem popsaných historických událostí. Jeho příběh je neustále aktuální tím, že za demokracii je nutno neustále bojovat a pokud se poleví, tak jsou důsledky strašné.
Nakonec současné dění tomu dává za pravdu. Protože pokud si demokraté začnou myslet, že mají dobojováno, tak je to předzvěstí velikých problémů, protože se objeví velká skupina demagogů, kteří touží získat moc a to aniž by přinášeli do společnosti nějaké nové, nebo zajímavé myšlenky. Žijí od voleb k volbám a celá společnost se rychle rozkládá a rozpadá, protože se objeví ještě větší skupina lidí, kteří za nimi jdou a nekriticky plní jejich vůli.
"Žil ve zlobě a nenávisti... Připomínal prašivé psisko, které celá léta žilo z odpadků a svinstva na tržišti a nyní se hněvivě ježí při pohledu na smečku vlků." (a jak by se Hyperbolos teprve poměl v době sociálních sítí)
Za to, že se Do poslední kapky dotýká svým tématem současnosti, že tedy není jen umně napsaným historickým artefaktem jsem se přiklonil spíše ke čtyřem hvězdám, ačkoliv jsem chvílemi chtěl dát jen tři. Proč jsem pochyboval byl fakt, že krásný Alexiás není ani zdaleka tak zajímavý, jako doba v níž žil, proto se zdá, že hlavním hrdinou jsou spíš Athény a ty jsou podány znamenitě. Proto je pochopitelné, že čtenáři bez hlubších zájmů o antiku přijde Do poslední kapky jako nudná kniha (jak se ukazuje v mnoha komentářích níže). Přesto, vzhledem k podání křehkosti a nesamozřejmosti demokracie a bezmoci racionality vůči předsudkům a zaostalosti, které naopak překypují samozřejmostí a jistotou jde o román, který by rozhodně neměl zapadnout.
- navíc příběh Alkibiada, jako politika, kterému u jeho příznivců projde téměř jakýkoli zločin ukazuje problém demokratického zřízení, který se dodnes nepodařilo odstranit.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Do poslední kapky v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 58x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 78x |
v Chystám se číst | 15x |
v Chci si koupit | 4x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
homosexualita antika starověké Řecko historické romány peloponéská válka
Autorovy další knížky
1974 | Král musí zemřít / Býk přichází z moře |
2000 | Do poslední kapky |
1997 | Perský chlapec |
2009 | Král musí zemřít |
1996 | Oheň z nebes |
Od historičky Mary Renault jsem už četla knihu Písní tě chválím, která je skvělá. Do poslední kapky zachycuje historické období Peloponnéské války mezi městskými státy Spartou a Athénami ve čtvrtém století našeho letopočtu. Ve stejné době působil v Athénách Sokrates spolu se svým žákem Platónem.
Téma mě velmi zajímá, tak jsem se těšila, jak mě kniha vtáhne do děje, ale moje očekávání se nenaplnila, jak to už s očekáváními zhusta bývá. Vlastně knize nemohu nic vytknout, naopak, mám ráda, když je autor chytřejší než já a nedá mi nic zadarmo. Většina současné literatury je psaná pro blbce, vše je podáváno polopatě a to mě nudí. Ale nějak tomu chyběl švih. Napětí, které mohlo být díky dramatickým událostem využito lépe, často jen probublalo a vyhladilo se. Ale kniha je to nadprůměrná a určitě ji k přečtení doporučuji.
V této krásné scéně Alkibiadés, athénský politik a vojevůdce obviňuje generály Athén z korupce:
„Červeň mu stoupla do tváře, ale všemu navzdory si uchoval jasnou hlavu. Promluvil chladně a zvolna, protahuje hlásky podle svého zvyku: ´Vidím, že jsem plýtval svým časem, a vaším zřejmě také. Lýsandra (což byl spartský vojevůdce) uznávám ze dvou důvodů: ví, jak přijít k penězům, a jak je vydat.´ Pak se otočil a odkráčel dříve, než se zmohli na slovo.“