Do poslední kapky

19.10.2023

Od historičky Mary Renault jsem už četla knihu Písní tě chválím, která je skvělá. Do poslední kapky zachycuje historické období Peloponnéské války mezi městskými státy Spartou a Athénami ve čtvrtém století našeho letopočtu. Ve stejné době působil v Athénách Sokrates spolu se svým žákem Platónem.
Téma mě velmi zajímá, tak jsem se těšila, jak mě kniha vtáhne do děje, ale moje očekávání se nenaplnila, jak to už s očekáváními zhusta bývá. Vlastně knize nemohu nic vytknout, naopak, mám ráda, když je autor chytřejší než já a nedá mi nic zadarmo. Většina současné literatury je psaná pro blbce, vše je podáváno polopatě a to mě nudí. Ale nějak tomu chyběl švih. Napětí, které mohlo být díky dramatickým událostem využito lépe, často jen probublalo a vyhladilo se. Ale kniha je to nadprůměrná a určitě ji k přečtení doporučuji.
V této krásné scéně Alkibiadés, athénský politik a vojevůdce obviňuje generály Athén z korupce:
„Červeň mu stoupla do tváře, ale všemu navzdory si uchoval jasnou hlavu. Promluvil chladně a zvolna, protahuje hlásky podle svého zvyku: ´Vidím, že jsem plýtval svým časem, a vaším zřejmě také. Lýsandra (což byl spartský vojevůdce) uznávám ze dvou důvodů: ví, jak přijít k penězům, a jak je vydat.´ Pak se otočil a odkráčel dříve, než se zmohli na slovo.“

30.06.2022

Zase jsem četl další skvělou knihu od autorky. Velmi dobře (alespoň podle mého mínění, protože nejsem historik) popisuje boj Athén se Spartou, boj demokratů a aristokratů. Dovolím si polemizovat s etrangerem, že Alexias není tak zajímavý, protože je zajímavý už tím, že byl svědkem popsaných historických událostí. Jeho příběh je neustále aktuální tím, že za demokracii je nutno neustále bojovat a pokud se poleví, tak jsou důsledky strašné.
Nakonec současné dění tomu dává za pravdu. Protože pokud si demokraté začnou myslet, že mají dobojováno, tak je to předzvěstí velikých problémů, protože se objeví velká skupina demagogů, kteří touží získat moc a to aniž by přinášeli do společnosti nějaké nové, nebo zajímavé myšlenky. Žijí od voleb k volbám a celá společnost se rychle rozkládá a rozpadá, protože se objeví ještě větší skupina lidí, kteří za nimi jdou a nekriticky plní jejich vůli.

20.04.2022

"Žil ve zlobě a nenávisti... Připomínal prašivé psisko, které celá léta žilo z odpadků a svinstva na tržišti a nyní se hněvivě ježí při pohledu na smečku vlků." (a jak by se Hyperbolos teprve poměl v době sociálních sítí)
Za to, že se Do poslední kapky dotýká svým tématem současnosti, že tedy není jen umně napsaným historickým artefaktem jsem se přiklonil spíše ke čtyřem hvězdám, ačkoliv jsem chvílemi chtěl dát jen tři. Proč jsem pochyboval byl fakt, že krásný Alexiás není ani zdaleka tak zajímavý, jako doba v níž žil, proto se zdá, že hlavním hrdinou jsou spíš Athény a ty jsou podány znamenitě. Proto je pochopitelné, že čtenáři bez hlubších zájmů o antiku přijde Do poslední kapky jako nudná kniha (jak se ukazuje v mnoha komentářích níže). Přesto, vzhledem k podání křehkosti a nesamozřejmosti demokracie a bezmoci racionality vůči předsudkům a zaostalosti, které naopak překypují samozřejmostí a jistotou jde o román, který by rozhodně neměl zapadnout.
- navíc příběh Alkibiada, jako politika, kterému u jeho příznivců projde téměř jakýkoli zločin ukazuje problém demokratického zřízení, který se dodnes nepodařilo odstranit.

10.11.2020

Přihlédnu-li k době vzniku díla, je to možná trošku nezvyklý milostný příběh, zasazený do dobových reáliích starého Řecka v době Peloponéských válek. Reálie jsou jak vystřižené z učebnice dějepravy a trochu příběh shazují, jelikož jsou až příliš popisné a rozvláčné, ale je to prostě takový originální rukopis autorky. Náhled do myslí a na činy aktérů je skvěle podaný.
Není to asi čtení pro každého, mně osobně se to lehce nečetlo.

16.10.2020

Opět kniha, která mě moc nezaujala, dostala jsem ji darem, ale tyto antické války prostě nemusím.

06.06.2020

Tohle bylo hodně zajímavé. Stoprocentně je uvěřitelné, že to psal člověk antické doby. Je zajímavé sledovat, jak spoustu věcí je sociální konstrukt, není přirozený pro společnost, je prostě vytvořený - křesťanstvím? Dokonale je zde vykreslená "mužská" láska jako něco naprosto přirozeného, rozhodně to nějak neohrožuje mužství jako takové. Místy byla kniha pro mě tématicky nezajímavá, válečné události nejsou můj šálek kávy, naopak jsem si užívala filosofické pasáže.

17.05.2020

Musím souhlasit...
Špatné to nebylo, ale dost často byly některé pasáže zdlouhavé a nezáživné :(
Škoda...

13.04.2019

vcelku slušná kniha z čias Peloponézskej vojny. Škoda, že - aspoň podľa mňa - že sa tam striedali dosť nezaujimave so zaujímavými pasážami, čo mi akosi neladilo. Kto má záujem čosi prečitať o tejto vojne, odporučan Souboj s bohy od Pressfielda.

13.06.2017

Zajímavá ukázka života ve starém Řecku.

31.07.2015

Na úvod je asi třeba poznamenat, že je to román o milostném vztahu dvou mladých mužů. Mužská homosexualita v antickém Řecku byla běžná věc, můj šálek kávy to ale není. Příběh se odehrává v Athénách na konci peloponnéské války, v letech 416 až 403 př.n.l. Je plný slavných jmen - Sokrates, Alkibiadés, Platon, Xenofon a další. Autorka je historicky přesná, jak je jejím zvykem. Pokud chcete poznat osudy geniálního Alkibiáda doporučuji román Souboj s bohy od S.Pressfielda.
Poněkud zmatečný je název knihy. Předpokládál jsem, že se tím myslí "Do poslední kapky krve". Ovšem originál se jmenuje "The Last of the Wine" a na googlu jsem četl, že se tím myslí zvyk věštit osud podle rozstříknutých kapek vína.

12.07.2014

Hezké. Doporučuji si před tímto příběhem přečíst knížku Sokrates(Josef Toman, Miroslava Tomanová). Pomůže vám to lépe se orientovat v prostředí, osobách a náladě doby z tohoto díla.

29.03.2014

Příběh zajímavě napasovaný na dobu. Z mého pohledu jen bohužel trošku moc prvoplánově.
Rád bych dal 75%, ale to bohužel nejde. :-(