Šílený les přehled
Vladimír Šlechta
Krvavé pohraničí série
< 3. díl >
Druhý román ze světa Pohraničí. Těžko říci co přesně znamená styl high fantasy. Určitě elfy a trpaslíky, rytíře s těžkými meči, bitvy, v nichž nerozhoduje technická převaha nýbrž válečnický um a chrabrost, dobu v níž ještě moudrost převažuje nad vychytralostí. Šílený les jako by popisoval soumrak tohoto světa. Nebo jeho znovuzrození? Uvidíte uvnitř… 2. vydání.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Šílený les. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (17)
Šílený les je druhé vydání velmi vydařené knihy od českého spisovatele, které by vám určitě nemělo uniknout, pokud máte rádi celou sérii Krvavého pohraničí. Pokud sérii neznáte nezoufejte, Šílený les se dá číst i jako samostatný román!
Samostatný román z Pohraničí, který je pro mě slabší kvality. Námět zajímavý, celý děj se točí jen v šíleném Izironku a jeho okolí. Kniha plná kontrastů - např. bytostí spjatých s přírodou (elfové) proti civilisaci (lidé), Izironk a lužní les.
Elfská taktika boje byla zvláštní, čekal bych ji nápaditější.
Dialogy mě tentokrát nedokázaly tolik oslovit, chyběla podrobnější mapa.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Šílený les v seznamech
v Právě čtených | 3x |
v Přečtených | 196x |
ve Čtenářské výzvě | 4x |
v Doporučených | 7x |
v Knihotéce | 128x |
v Chystám se číst | 29x |
v Chci si koupit | 11x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
2000 | Krvavé pohraničí |
2010 | Střepy z Apokalypsy |
2005 | Nejlepší den |
2013 | Zahrada sirén |
2015 | Tajemství Morie |
V Krvavém pohraničí jsem vytýkala absenci nějakého cíle hlavniho hrdiny, tak tady už ten cíl je, i když opět mírně zahalen, protože člověk hned netuší, zda šílenství lesa bude hlavní bod a nebo jen ten okrajový. Nakonec si troufám říct, že to bylo tak napůl.
Hlavní hrdinka Inge byla krásným odrazem svého věku. Na jednu stranu hrr do všeho, ale zároveň v dost věcech naivní, i když věřila, jak toho ví hodně a rozumí světu. Měla opravdu štěstí v neštěstí.
Líbilo se mi, jak byl les vlastně popsán, jak žil a postupně trpěl lidi, až pohár přetekl. Bohužel pro vílí národ, který byl přinucený udělat nelehké rozhodnutí a samotný král přijal ještě těžší úlohu. Jeho závěr byl smutný a tím perfektní.
Co musím říct, autor se rozhodně nebojí krve a stinné stránky války se všemi hrůznými činy, kdy nezáleží, zda je protivník muž, žena nebo dítě. Jednu část jsem si opravdu musela nadávkovat.
Konec knihy byl řádně hořkosladký, ale díky tomu to působí tak nějak věrohodně a reálně, protože po bitvě už nikdy přece nemůže být nic tak, jako dřív a na bojišti někdo holt zůstane a přeživší si ponesou to prázdné místo v srdci.
Hřeb celé knihy je opět přednes Jiřího Wittka. Neskutečně mě jeho hlas baví a díky tomu mě vtáhne do knihy první větou. A klobouk dolu za tu orštinu. Co už na audioknize nebylo tak skvělé jsou ty hrozne dlouhé pauzy mezi kapitolami, kdy jsem občas pojala podezření, že se mi přehrávač snad vypl, jak dlouho bylo ticho.