Krvavý román přehled

Posloucháno na ČRo. V geniálním podání Leoše Suchařípy. Upřímně řečeno jako knihu bych to asi číst nemohla a odložila po pár stránkách. Ale takhle doposloucháno až do konce. Obsah/ děj asi nemůžu hodnotit, občas jsem se ztrácela, ale hra se slovy a s češtinou dokonalá.

10.05.2024

„Podívejme se zase na pustý ostrov.
Chlis a Dafnie naslouchají s hrůzou blížícím se kročejům.
Na rohu skály objevila se jim černá postava.
Před nimi se vztyčoval strašlivý netvor, jak se jim oběma zdálo.
Byl to však pouze španělský jezuita.
My v něm pátera Jgnáce poznáváme.
Jak se sem dostal, povíme později.
Jgnác byl zvyklým z obracení pohanů zacházeti s divochy, i podařilo se mu brzy polekanou Chlis a Dafnii utišiti.
On vytáhl z pod pláště láhev s rumem a nalil oběma trochu do úst.
To byl první křest těch ostrovanů.
Ti ubožáci dosud ničeho o abstinenci neslyšeli a proto jim ten rum chutnal.
Z vděčnosti přinášeli Jgnácovi, kde co měli dobrého k snědku.
Jezuita pořádně se nasytiv, ulehl a usnul.
Ačkoliv byl dosud promočený, přece usýchal rychle, jelikož na tom ostrově bylo ucházející počasí, protože tam na blízku ucházely ze země sopečné plyny.
Dafnie a Chlis seděli nad spícím jezuitou a odháněli z něj mouchy, nepřestávajíce očima šilhati po té lahvi s tím božským nápojem.
Náhle vykřikli překvapením, neboť na moři před nimi zmítala se lidská bytost.
Oni počali ve své radosti výskati, neboť se zase těšili, že někdo tu přichází s rumem.
Ten výskot pátera Jgnáce probudil a on otevřel oči.
Poznal, že na moři plave nějaká žena.
Klidně čekal, až připlave ku břehu.
Když se jí to podařilo, na ten pustý ostrov se vydrápati, podal jí páter Jgnác galantně svou ruku.
Ona mu jí co duchovnímu otci nábožně políbila a hned upadla do mdlob.
Tato vyvrhelkyně z moře musela býti tím dlouhým plováním a pobytem v moři velmi seslabena a páter jí musel dlouho křísit.
Když se ta žena trochu vzpamatovala, tu dal jí páter několik doušků rumu.
Hned po tom napití udělalo se té ženě lépe.
Otevřela oči a pravila španělsky:
"Pro milosrdenství boží, přejte mi jedinkou jen ještě krůpěj, neboť umírám!"
Po těchto slovech zdála se ta žena omdlévati.
Páter Jgnác jí zachytil a s lítostivým srdcem jí zapůjčil svojí objemnou čutoru, ve které byl rum.
Ta žena tu láhev nedočkavě přiložila ku svým rtům a počala hltavě píti.
Bylo zřejmo, že je podobným nápojům a hlavně rumu zvyklá.
Dlouhými doušky vypila obsah té lahve do poslední kapky.
Jezuita marně se pokoušel tu láhev jí z rukou vyrvati, ona jí nedala dříve od úst, dokud nebyla úplně prázdna.
Pak teprve s vítězným úsměvem odložila láhev a utřela si ústa.
Také Jgnác, i ti ostrované, utřeli nýni hubu, když všechen rum byl vypit.
Bylo patrno, že ta vyvrhelice z moře, jest nějaká spustlice mravní, když tak do sebe dovedla tu líhovinu nalíti."