Kuba nechce číst přehled

14.12.2022

Protože syn začal chodit do první třídy, přečetli jsme hned na úvod školní docházky dvě knížky o prvňácích - Kuba nechce číst a Tománek ve škole. Tituly od sebe dělí téměř dvacet let a na každém se nám (ne)líbilo něco jiného.
Paní Braunová podle mě moc hezky vystihla pocity prvňáčka, na kterého se naráz navalí plno nových úkolů, povinností a informací. Co se mi naopak nelíbilo:
a) Autorka se sice úspěšně vnořila do usoužené dětské duše, na druhou stranu asi ani neotevřela slabikář. Také syn se pozastavoval nad tím, že se Kuba hned na začátku učí to které písmenko, čte složité texty, že počítá obtížné příklady...
b) Nemyslím si, že forma motivace, kterou zvolila paní učitelka, je správná. U dětí, které nezvítězí, ač se celý rok snažily, to může vyvolat pocit frustrace a vyhoření. Jinak ovšem je paní učitelka úžasná. (Mimochodem, kdo neznáte, přečtěte si Sísu Kyselou - i zde se Jeník učí kvůli odměně, ale chybí tu soupeření mezi dětmi navzájem. A je to větší legrace.)
Knížka vyšla v rámci edice První čtení a přesně tomu odpovídá - nejsou tu téměř žádná souvětí, jen krátké věty, což je pro začínající čtenáře ideální; předčítající tou úsečnosí naopak lehce trpí.
Synovi se nejvíc líbilo jméno hlavního hrdiny - proč asi! :-D
P.S.: Fanda Tománek byl mnohem akčnější a neposlušnější, na druhou stranu byl i bystřejší než Kuba, nenechal se školou a povinnostmi semlít - ale nakonec se mu jeho přístup nevyplatil. Přístup učitelky byl samozřejmě tradiční (kniha vyšla na počátku 90. let a navazuje na dva starší díly), žádné velké novoty, přesto je to veselejší čtení.