Léčivé rostliny prastaré bohyně přehled

12.03.2022

Další z knih mého milého "gurua" Wolfa-Dietera Storla mě jako obvykle velice potěšila. Důležitost mýtů a pohádek je v dnešních časech odsunuta do pozadí, ale myslím si, že právě dnes bychom jim měli věnovat zvýšenou pozornost. Leccos by se nám osvětlilo.
Zaujalo mě namátkou těchto pár věcí:
"1. srpen církev slavila jako svátek Petra v okovech (st. Peter ad Vincula), který měl být uvězněný v Jeruzalémě, kde ho osvobodil anděl. Ve stejný den měl být z nebe vypovězený i světlonoš Lucifer. Tak klerikové chtěli potlačit pohanského boha ohnivého žáru Luga (nebo Lodur). Člověk narozený 1. srpna uměl rozpoznávat duchy a byl čarodějem, jak se tenkrát všeobecně věřilo.
---
Stará bohyně Pan Zima nehlídá jen semena, klíčící na jaře, neposílá nahoru duše zvířat, kde přijmou podobu těla z masa, kostí a krve, kromě toho posílá do nové inkarnace i duše lidí. Vezme je do svého klína a nakonec je pošle jako děti zpátky do života. Celá příroda je neustále se opakujícím koloběhem, proč by měli být lidé výjimkou? Rodí se, žijí a umírají, vrací se zpět.
I řeč prozrazuje tyto představy našich pohanských předků. Slovo vnuk (německy: Enkel) pochází ze slova předek Ano (starohornoněmecky: Ahne) + zdrobnělina - chen; vnuk je pak vlastně malý předek, který se znovu narodil.
---
Tři sudičky, tři aspekty jedné bohyně, se jmenují Urd, Werdandi a Skuld. První představuje záhadný původ všech věcí; dokonce ani bůh šamanů Odin nemohl proniknout do takové hloubky. Druhá je změna, deroucí se vpřed, která znenadání vystupuje z prazákladu. Její anglosaské jméno je Wyrd a dodnes Angličané vše nepředstavitelné nebo neočekávané označují slovem "weird". Třetí přede to, co je třeba bezpodmínečně udělat, tedy to, co živé bytosti dluží budoucnosti. Její jméno neznamená dluh v křesťanském pojetí, ale spíš úkol.
---
Hlavní postavou některých mýtů a pohádek ze starší doby kamenné býval medvěd. Všude, kde žil, býval uctíván jako syn nebe nebo zemské bohyně. Kolem Arktidy (řecky: Arktos, medvěd) od Skandinávie až po Nový svět lidé hvězdnou konstelaci, obklopující Polárku, považovali za medvěda (Arkturus, Velký a Malý medvěd)."

08.11.2020

Vlastně to celé vnímám jako jednu dlouhou esej, kde se autor zamýšlí nad propojením mýtů, pohádek, rad bab kořenářek a jak se to celé růmuje, přičemž akurátnost stojí trochu stranou. Občas jsem se neubránil pocitu, že to autorovi moc neštymuje, což je částečně vinnou mou, protože v tomhle tématu zběhlý nejsem a poněkud jsem se ztratil, částečně autorovým šroubovitým vyjadřováním, ale myslím, že své udělal i překlad, jehož neohrabanost je patrná už v názvu.