Lilith přehled

31.10.2024

O této knize jsem slýchal, že prý jde o „pretolkienovskou fantasy“, takže mě mírně překvapilo, že se ji v Carcose rozhodli dovydat. Pokud jde o kořeny (nejen) temné fantastiky, nijak nepochybuji, že ve své době měla Lilith vliv na její formování. Ovšem už sám doslov knihy definuje, jaká stránka MacDonaldovy tvorby činí potenciální problém jak dávnějším, tak potenciálním moderním čtenářům. Přesněji jde o „silný náboženský a moralistní podtext“. S čímž bych neměl problém (navzdory vlastnímu přesvědčení), kdyby autor ohledně svého světonázoru netlačil tolik na pilu, a to bez možnosti dát protistraně adekvátní prostor k vyjádření svých postojů. Toto jednostranné vykreslování situace nadobro zabilo poslední třetinu románu, kterou jsem dočítal v podstatě na sílu. Druhou věcí, která mě trápila, byly části děje s bytostmi zvanými Maličcí; jakmile se objevili na scéně, zaplavil text až úchylně-sentimentální pozitivismus. Mám dokonce podezření, že se odtud Tolkien (byť oficiální geneze hovoří o inspiraci v jiném MacDonaldově díle) do jisté míry inspiroval při tvorbě hobitů. Kdo ví...

Na druhou stranu bych tuto knihu nezatracoval, pokud hledáte něco intelektuálnějšího. Minimálně první dvoustovka stran je morbidní a podnětnou filozoficko-alegorickou poutí za poznáním, postavená na snové atmosféře i snové logice. Ta je silou i slabinou celého vyprávění; poměrně brzy začíná mizet hlubší význam toho, co hlavní postava dělá, proč to dělá, kam směřuje... začnete-li přemýšlet nad příběhem namísto sdělovaných jinotajů, rozplyne se. Vzniká tak až naivní „pohádková“ atmosféra, která je ovšem díky náboženské posedlosti smrtí od shora dolů přeplněná mrtvými. Biblických odkazů je přehršel, ovšem ona spleť skrytých významů - nadto psaných nejednoduchým jazykem - je natolik obtížně prostupná, že většina myšlenek se při prvním čtení ztratí v bludišti slov. Čtenář znalý okultismu ovšem může objevit i skryté odkazy na Velkou arkánu, východní filozofii Zenu či (nekromantické) pohřební rituály. Avšak dokonce i ona titulní Lilith (která má být antagonistkou příběhu, byť to tak necítím) je zde zcela podřízena myšlence stojící nad příběhem. Bohužel.

V Lilith leží temnota, jiné dimenze bytí i hledání smyslu - takže zařazení do edice Temnosti chápu. Stejně jako to, proč tento svazek nyní vyšel pouze v limitované edici. Protože jak by řekl klasik: „Přijímám premisu, ale odmítám závěr.“

Lilith lze doporučit náročnějšímu čtenáři, zejména pak religiózního ražení.

Jelikož jsem knihu nedočetl celou, zdržím se hvězdičkového hodnocení a pokusím se shrnout své dojmy jen slovně. Prvně je třeba říct, že na knihu jsem se chystal už řádku let, ještě v době, kdy byla v podstatě nedostupná. Když ji Carcosa vydala znovu, byl jsem mile překvapen. Očekávání jsem měl velká, Tolkiena mám velmi rád, tak jsem se i těšil na jeho vzor z konce 19. stol. Po přečtení zhruba 260 stran jsem však čtení Lilith zanechal, ani téměř před koncem, to se mi často nestává. A teď důvody. Nevím, zda za to může překlad, ale styl i způsob vyprávění mi prostě silně nesedl. Prapodivné slovní spojení, chabé vypravěčství, které se utápí v žalostně abstraktních rovinách a kontradikcích. Ano, je to fantasy, ano je to alegorie, ale i tam platí nějaké zákony logiky. Nekritizuji hlavní myšlenky díla, protože jsem se k nim prostě nedostal, jak jsem se každou chvíli pozastavoval nad tím, co čtu a proč vypravěč tvrdí a i b. Není to propracovaná teologická esej, ani dobrý román. Neupírám knize své místo v historii anglosaského fantasy, ale svůj čas chci trávit s něčím, co mě osloví, když ne myšlenkou, tak aspoň umným stylem, zde jsem se nesetkal ani s jedním.