• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u knih George MacDonald

Lilith

„O této knize jsem slýchal, že prý jde o „pretolkienovskou fantasy“, takže mě mírně překvapilo, že se ji v Carcose rozhodli dovydat. Pokud jde o kořeny (nejen) temné fantastiky, nijak nepochybuji, že ve své době měla Lilith vliv na její formování. Ovšem už sám doslov knihy definuje, jaká stránka MacDonaldovy tvorby činí potenciální problém jak dávnějším, tak potenciálním moderním čtenářům. Přesněji jde o „silný náboženský a moralistní podtext“. S čímž bych neměl problém (navzdory vlastnímu přesvědčení), kdyby autor ohledně svého světonázoru netlačil tolik na pilu, a to bez možnosti dát protistraně adekvátní prostor k vyjádření svých postojů. Toto jednostranné vykreslování situace nadobro zabilo poslední třetinu románu, kterou jsem dočítal v podstatě na sílu. Druhou věcí, která mě trápila, byly části děje s bytostmi zvanými Maličcí; jakmile se objevili na scéně, zaplavil text až úchylně-sentimentální pozitivismus. Mám dokonce podezření, že se odtud Tolkien (byť oficiální geneze hovoří o inspiraci v jiném MacDonaldově díle) do jisté míry inspiroval při tvorbě hobitů. Kdo ví... Na druhou stranu bych tuto knihu nezatracoval, pokud hledáte něco intelektuálnějšího. Minimálně první dvoustovka stran je morbidní a podnětnou filozoficko-alegorickou poutí za poznáním, postavená na snové atmosféře i snové logice. Ta je silou i slabinou celého vyprávění; poměrně brzy začíná mizet hlubší význam toho, co hlavní postava dělá, proč to dělá, kam směřuje... začnete-li přemýšlet nad příběhem namísto sdělovaných jinotajů, rozplyne se. Vzniká tak až naivní „pohádková“ atmosféra, která je ovšem díky náboženské posedlosti smrtí od shora dolů přeplněná mrtvými. Biblických odkazů je přehršel, ovšem ona spleť skrytých významů - nadto psaných nejednoduchým jazykem - je natolik obtížně prostupná, že většina myšlenek se při prvním čtení ztratí v bludišti slov. Čtenář znalý okultismu ovšem může objevit i skryté odkazy na Velkou arkánu, východní filozofii Zenu či (nekromantické) pohřební rituály. Avšak dokonce i ona titulní Lilith (která má být antagonistkou příběhu, byť to tak necítím) je zde zcela podřízena myšlence stojící nad příběhem. Bohužel. V Lilith leží temnota, jiné dimenze bytí i hledání smyslu - takže zařazení do edice Temnosti chápu. Stejně jako to, proč tento svazek nyní vyšel pouze v limitované edici. Protože jak by řekl klasik: „Přijímám premisu, ale odmítám závěr.“ Lilith lze doporučit náročnějšímu čtenáři, zejména pak religiózního ražení.“... celý text
— Morbidus

---

Snílci

„Pohádková romance, kterak se mladík do Pohádkové říše dostane a několik dobrodružství a nebezpečenství zažije. Přišlo mi, že je to spíše pro dospělejší, přemýšlivější čtenáře a čtenářky. Navzdory až pohádkové fantastičnosti se knihou prolíná hned několik temných strašidelných scén a pasáží, se zcela samostatným a skvělým horrorově-romantickým příběhem v příběhu o Cosmovi a zrcadle (celá 13. kapitola), v čele, který vnímám jako nejlepší úsek knihy. I balada o rytíři je hodně povedená. Jako celek lehce rozpačité, jako soubor některých dobrých příběhů je to až překvapivě příjemné.“... celý text
— eraserhead

---

Snílci

„Tuto knihu jsem primárně četl ze zvědavosti, jelikož jejího autora si C. S. Lewis ve svém Velkém rozvodu nebe a pekla zvolil coby svého průvodce prvou částí Nebe, jakousi analogii Dantova Vergilia či Beatrice z Božské komedie. Čekal jsem po různých referencích jakousi čirou prostou pohádkovou fantazii, která mi zpříjemní několik večerů. To ale vůbec není pravda. Jedná se o dost náročné čtení. Ten zdánlivě pohádkový svět je vhodné chápat spíše jako symboliku pátrání v lidské psychice, kde jsou různé myšlenky, vzpomínky, představy a podobně, a to příjemné i velmi nepříjemné. Nepříjemnosti zažívá protagonista většinou poté, co z všetečnosti, ambicióznosti či hlouposti neposlechne dobrou radu. Důležitá je zde trvale zneklidňující postava stínu (zneklidňující nejen protagonistu Anoda, ale i čtenáře), která s větším či menším důrazem vyplňuje většinu románu. Je s ní mistrovsky literárně pracováno, třeba se někdy zdánlivě vytratí, skoro se na ni zapomene, a najednou se objeví v nečekaných situacích. Chápu to jako jakýsi symbol viny či strachu, který se v životě střídavě zatlačuje do podvědomí a vzápětí se objeví ve vědomí a dokáže velmi znepříjemnit různé situace, a to i situace zdánlivě šťastné. Dost se zde čtenáři vnucuje myšlenka, že takovýto stín má i on sám, a to vůbec není příjemné. Tohoto stínu se protagonista trvale zbaví až poté, co se dokáže odříci svých přehnaných ambicí a najde své místo v životě v podřízeném postavení, kdy teprve poté, co se dokáže takto správně zařadit, je schopen vyhodnotit i nebezpečnou situaci z čehož potom vyplyne jaksi samozřejmě a spontánně vykonaný hrdinský čin. Jedná se o dokonalý návod, jak zacházet s ambicemi, což dle mého názoru může pomoci obrovské spoustě lidí. Celá kniha je perfektní anticipací psychologie Carla Gustava Junga.“... celý text
— Legens

---

---

Lilith

„Jelikož jsem knihu nedočetl celou, zdržím se hvězdičkového hodnocení a pokusím se shrnout své dojmy jen slovně. Prvně je třeba říct, že na knihu jsem se chystal už řádku let, ještě v době, kdy byla v podstatě nedostupná. Když ji Carcosa vydala znovu, byl jsem mile překvapen. Očekávání jsem měl velká, Tolkiena mám velmi rád, tak jsem se i těšil na jeho vzor z konce 19. stol. Po přečtení zhruba 260 stran jsem však čtení Lilith zanechal, ani téměř před koncem, to se mi často nestává. A teď důvody. Nevím, zda za to může překlad, ale styl i způsob vyprávění mi prostě silně nesedl. Prapodivné slovní spojení, chabé vypravěčství, které se utápí v žalostně abstraktních rovinách a kontradikcích. Ano, je to fantasy, ano je to alegorie, ale i tam platí nějaké zákony logiky. Nekritizuji hlavní myšlenky díla, protože jsem se k nim prostě nedostal, jak jsem se každou chvíli pozastavoval nad tím, co čtu a proč vypravěč tvrdí a i b. Není to propracovaná teologická esej, ani dobrý román. Neupírám knize své místo v historii anglosaského fantasy, ale svůj čas chci trávit s něčím, co mě osloví, když ne myšlenkou, tak aspoň umným stylem, zde jsem se nesetkal ani s jedním.“... celý text
— Knišíl

---

Lilith

„Na rozdíl od C. S. Lewise a jeho jinotajů ukrytých v Narnii, napsal MacDonald nepokrytě křesťanskou pohádku. Což je potřeba ocenit s povděkem. Navíc jeho verze boje se zlou čarodějnicí je mnohem laskavější k dobrým i ke zlým. Těžko něco říkat a neprozrazovat, ale snad se může napsat, že i to, co by se dalo nazvat Očistcem, je v MacDonaldově vizi docela poklidný kraj, kde opět záleží na každém jednom a na čistotě jeho duše která určí další osud jeho bytosti. Několik povedeně strašidelných scén v knize sice je, ale jinak je to příjemné čtení před spaním a to i pro větší děti.“... celý text
— jardadr