Listiny Aspernovy přehled

01.09.2023

Moje druhá kniha od H. Jamese. Tou první bylo Washingtonovo náměstí, kniha se mi líbila a chtěla jsem od autora něco dalšího. Za výběr zrovna Listin mohlo i zdejší vysoké hodnocení... No...
Knížečka je to opravdu tenká, takže ji snadno přelouskáte za jedno odpoledne - což cením! Dialogy odehrávající se v potemnělé síni omšelého paláce, který má své nejlepší časy již za sebou, mi skutečně připomínaly sledování divadelní hry, jak tu už někdo psal. Exteriérové scény s gondolami, procházkami po Benátkách byly také magické. Celé to působí hodně subtilně, nenápadný příběh, prostředí. Jako by vše bylo pod nánosem palácového prachu. Atmosféra mě velmi pohltila. Postavy občas jednaly trošku zvláštně, ale je to jiná doba a přijde mi, že i Jamesův styl. Jediné malé zklamání přišlo na konci, kdy jsem očekávala trošku větší a dramatičtější zvrat. Ale jako u postav - mám pocit, že ta nenásilnost dramatizovat děj a nechat ho v jisté každodennosti a banalitě je přesně Jamesův styl. Listiny už asi nikdy neotevřu, ale odpoledne s nimi se mi velmi líbilo.

29.04.2022

Četla jsem tuhle knížku za poněkud neobvyklých okolností. Totiž když mě anarchie, která panuje v řecké meziměstské dopravě, nečekaně uvěznila na noc v jedné vesničce (kdysi hlavním městě starověké Makedonie). Odklidila jsem se tedy ke kostelíku za vesnicí, kde jsem těch deset hodin mezi západem a východem slunce strávila všelijak, mimo jiné četbou „Listin Aspernových“. (Přečetla bych je celé, ale to mi baterka na mobilu nedovolila.) Tudíž můžu zodpovědně prohlásit, že je to dobrá literatura. Jak by mohla nebýt, když mi umožnila zapomenout na drkotání vlastních zubů v předjitřním chladu?

Mně vypravěč nepřipadal vysloveně zlotřilý nebo nemorální, byť ovšem kolísal na hraně. Jeho posedlost písemnostmi milovaného básníka jsem chápala — a upřímně jsem doufala, že se Aspernovy pozůstalosti nakonec zmocní. Asi by mě těšilo o něco víc, kdyby tahle linka zůstala dominantní, ale těžiště novely se postupně přenáší na psychologii jeho vztahu s oběma dámami. I ta je podaná výtečně, zejména stařecká protivnost „Aspernovy Juliany“. Celkově dílko podmanivé (byť téměř nedějové), křehké a plné živých obrazů.

Oceňuji zachycení benátského genia loci z dob, kdy město na lagunách ještě bývalo italské. Henry James nelíčí jenom odlesky růžových západů a měsíčního svitu na mramorech nebo pojídání zmrzliny za večerů na Piazze. Podává také zprávu o jeho niterném svérázu: o lenosti obyvatel a zchátralosti domů. Zachycuje ztlumenou intimitu, ba domáckost metropole, kde nešramotí kočáry, a jež na něj proto působí spíš jako interiér než exteriér. — Vzpomínky tak cenné pro dobu, kdy jsou Benátky přecpané stády turistů, vzájemně si ošlapávajících paty v uličkách, aniž by je napadlo zvednout hlavu a podívat se na balkon nebo štít. Měla jsem chuť oplakat smrt Benátek, když jsem je viděla, a nad „Aspernem“, v němž město dýchá, se mi ta chuť vrátila.