Lucien Leuwen přehled

08.09.2019

Zezačátku jsem moc nevěřila, že mě knížka zaujme. Jednak je poměrně objemná, můj průměr je tak poloviční, jednak mi hlavní hrdina Lucien Leuwen tak, jak byl vylíčen na prvních stránkách románu, nebyl příliš sympatický. No jo, synek bohatého otce, říkala jsem si, kam tohle asi povede.

Čtenářskou výzvu jsem splnila už někdy v lednu nebo únoru, a tak si čas od času zadám svoji "soukromou výzvu" – a toto byla jedna z nich. O co, že to nepřečtu?

Čtení téhle knihy byl velmi zvláštní zážitek. Vážně nemůžu říct, že bych si první polovinu užívala. Naopak, nudila jsem se spolu s hlavním hrdinou (a ten mi tím postupně přirostl k srdci), který byl nucen vyhledávat společnost mnoha nudných lidí... pokud se rozhodl něco s tím sám udělat a být zábavný, někdy to hraničilo se společenským faux pax. Chvílemi jeho počínání připomínalo chůzi po provaze – o milimetr vedle a následuje pád...

Přichází velká láska, ale žádný happy end nečekejte. Milenci – lze-li je ve fázi, do které stačili dostat, vůbec takto nazvat – jsou od sebe rozděleni zčásti nepříznivou shodou náhod, zčásti vlivem intrik, a další pokračování jejich vztahu či alespoň setkání je zahaleno tajemstvím.

I přesto, že mě první část knihy valně nebavila, nedokázala jsem přestat číst a ráno jsem se někdy budila s některou francouzskou písní na rtech, jindy zase s myšlenkou na tu nebo onu ctěnou "madam de xy", co asi zase provede. Opravdu zvláštní!

Druhá polovina knihy je alespoň z mého pohledu dynamičtější, zejména ta část, která se týká práce hlavního hrdiny v kanceláři ministra nitra a voleb. Líčení předvolebních praktik, jejichž nepoctivost se ani nikdo nesnažil zakrýt, rozpolcenost hlavního hrdiny, který je nucen zasáhnout proti zvolení poctivého a čestného kandidáta, ví, že je to jeho práce, ale úkol se mu velmi protiví... kdo z nás někdy nezažil něco podobného?

"Zkrátka, musíte dosáhnout cíle stůj co stůj. Podle mého soukromého mínění by bylo lépe vydat půl miliónu franků než mít Mairoberta ve sněmovně. Je to tvrdohlavý, čestný, chytrý a vážený člověk, prostě je hrozný...Penězi opovrhuje, protože jich má hromadu. Horšího poslance si nelze ani představit."

Lucienovi se úkol splnit nepodařilo, ač do něj vložil obrovské úsilí. Bylo příliš pozdě na předvolební kampaň. Sympatické bylo, že odměnu za projevenou horlivost odmítl a navrhl odměnit svého asistenta.

S hrdinou románu se loučíme ve chvíli, kdy opouští Paříž a odjíždí na nové, zahraniční působiště. V té době je již zkušený v práci i společenském životě...

Působilo na mě děsivě, jak moc se člověk musel přetvařovat, aby v životě uspěl. Všude jen intriky. Být upřímný = cesta k tomu, aby se člověk znemožnil... i když možná se toho zas tolik nezměnilo. Zejména v "high society". Naštěstí do tak "závratných výšin" mě osud nikdy nezavedl :-). Nezbylo mi nakonec, než Luciena politovat – jaký kontrast oproti mému smýšlení o hlavním hrdinovi na začátku knihy!

Nebylo to špatné. Tak nějak to odpovídá době vzniku a vkusu, který tehdejší čtenář měl.