Malé básně v próze přehled

15.03.2022

Zatím na to nedošlo, ale umím si představit, že bych zrovna tuhle knížku nosila s sebou nějaký čas v batohu a občas bych si našla příležitost, kdy bych do ní mohla na pár minut „nořit svůj pohled“ a pak ji zase zavřít a vědět, že se brzy zase potkáme. Třeba tady:

... „Eh, co tedy miluješ, zvláštní cizinče?“
„Miluji oblaka… oblaka, jež táhnou… tamhle… ta zázračná oblaka!“
str. 8
…
... Jak dojímavé jsou sklonky podzimních dnů! Ach! dojímavé až k bolesti!
neboť jsou jisté lahodné senzace, jichž mlhavost nevylučuje
intenzitu; a není ostřejšího hrotu než hrot Nekonečna.
Jaká to rozkoš nořit svůj pohled v nesmírnost nebe a moře! Samota,
ticho, nepřirovnatelná cudnost azuru!...
str. 9
….
... Nespokojen se všemi a nespokojen sám sebou, rád bych se vykoupil
a stal se trochu hrdějším v tichu a samotě noční. Duše těch,
jež jsem miloval, duše těch, jež jsem opětoval, posilujte mne, vzdalujte
ode mne lež a zkázonosné výpary světa; a Ty, Pane a Bože můj!
dopřej mi té milosti vytvořit několik krásných veršů...
str. 17
…

... U cesty, za mříží rozsáhlé zahrady, na jejímž konci svítila v slunci bělost hezkého zámečku, stálo krásné a svěží dítě, oděné tím venkovským oděvem, tak plným koketerie. Přepych, bezstarostnost a zvyk vidět kolem sebe stále bohatství, to vše činí ty děti tak hezoučkými, že by se mohlo myslit, že jsou z jiného těsta než děti středních vrstev nebo chudiny. Vedle něho na trávě ležela skvělá hračka, právě tak svěží jako její majetník, lesklá, pozlacená, oděná nachovým šatem a pokrytá chocholy a cetkami. Ale dítě nevšímalo si své oblíbené hračky a hle, nač se dívalo: Za mříží, na silnici, mezi bodláčím a kopřivami, bylo jiné dítě, špinavé, vyzáblé, ukoptěné, jeden z těch fakanů – pariů, na nichž by nestranné oko odkrylo krásu, kdyby, jako oko znalce uhodne ideální 31 malbu pod lakýrnickým nátěrem, z něho smylo odporný škraloup bídy. Skrze tuto symbolickou mříž, oddělující dva světy, silnici a zámek, chudé dítě ukazovalo bohatému svou hračku, již ono si dychtivě prohlíželo jako vzácný a neznámý předmět. Nuže, tato hračka, kterou ten malý špindíra škádlil, zmítal a potřásal v zadrátované krabici, to byla živá myš! Rodiče, patrně ze spořivosti, vzali tu hračku ze života. A ty děti se na sebe bratrsky smály, a obě měly zuby stejně bílé.

str. 30