Malý život přehled

09.02.2025

Dlouho jsem se těšila, až si konečně ten slavný Malý život přečtu. Očekávala jsem především příběh o emocích, příběh, který je tak nádherně smutný a deprimující, že začnete pohybovat o smyslu životě a nakonec i sebe sama. A mohu prohlásit, že má očekávání byla naplněna.
Kniha je velice jiná, velice odlišná. Je to takový typ knihy, kterou buď milujete, nebo nenávidíte. Nic mezi. A já upřímně, přestože já jsem jí ohromena, chápu její odpůrce: autorce se daří probouzet v nás pocity, o nichž jsme netušily, že je dokážeme cítit, což může mnohým připadat vynucené a přehnané. Nebo je to prostě rozhodí natolik, že označí knihu za odpad.
Já jsem ovšem jedním z těch, kdo knize naprosto propadli. A nebudu lhát, bylo těžké zvyknout se na styl psaní, na barvité popisy, na neustále odbočky do jiných časových os. A i poté, co jsem si zvykla, bylo čtení velice náročné, jak už textem samotným, tak emocemi, které ve mně kniha vyvolávala. Velmi dobře napsané, samozřejmě.
Další silnou stránkou knihy byli postavy. Každá, a tím myslím opravdu každá, postava byla výborně vykreslena, každá měla vlastní charakter, který však nebyl většinou popsán, prostě vyplynul z příběhu, nebo jsem ho vycítila. Akorát, a to je asi jediný malinký mínus knihy, bych ocenila pro některé postavy trochu víc prostoru. Ale to je opravdu jen drobnost.
A abychom se dostali k jádru příběhu - Jude. Ach, Jude. Ústřední postava příběhu, člověk, ve kterém si nejspíš hodně z nás dokáže najít kousek sebe. Říkáte si: "On je já, já jsem on." Protože Jude zažil spoustu příšerných věcí. A stále zažívá. Jude je rovněž výborně zpracovaný a jeho postava nese takový skrytý význam - zbaví vás představy o životě dospělých. Máte pocit, že až budete dospělí, až vám bude třicet, čtyřicet, všechny problémy se rozplynou, všechno bude rázem lepší? Jude (mimo jiné) vás přesvědčí o opaku. Ale to je jen špička ledovce jeho propracované a brutálně smutné osobnosti.
Na závěr bych ráda přirovnala Malý život k Malému princi - samozřejmě, je mnohem drsnější, ale ve výsledku vás obě knihy přinutí přemýšlet, poskytnou vám spoustu témat k zamyšlení. A především si v nich každý najde to co potřebuje. A já vám zaručuju - bude to bolet. Hodně. Ale budete ohromeni. Znechuceni. Cokoliv. Minimálně to bude kniha, na kterou nezapomenete.

31.01.2025

Tuto knihu jsem četla kvůli vysokému hodnocení, bohužel pro mě to bylo zklamání. Byla to po dlouhé době kniha u které jsem se vyloženě nutila do čtení a nebýt to štafeta tak první kniha kterou jsem nedočetla a to i přes zajímavé téma.
Příběh sám o sobě byl velice smutný a tragický ale jeho zpracování mě ničilo. Strašně dlouhé kapitoly (640 stránek z toho asi 12 kapitol) přitom se to v některých pasážích vyloženě nabízelo. Čteš o tom co se děje a najednou aniž by byl vynechán alespoň odstavec je ,,O tři měsíce později". Opravdu dlouhé popisy o ničem, které jsem měla tendenci přeskakovat. V první třetině knihy jsem se stále nemohla zorientovat kdo je kdo a co hůř kdo to vlastně příběh vypráví. Neustále skákání časem mi tady taky nesedělo a naopak mě mátlo. Kdyby byla kniha zkrácená na polovinu, určitě by mě dokázala přimět k více emocím a lepšímu hodnocení. Takto jsem se ale nedokázala do knihy vcítit a neprožívala ty potřebné emoce o které autorka někdy až přehnaně usilovala.
Pozor možný spoiler
Jude je očividně duševně nemocný a všichni to vědí. Ovšem místo opravdové pomoci kolem něj chodí po špičkách a raději dělají jako by nic jen aby ho nenaštvali nebo nedej bože nepřivedli do rozpaků.
Pro rázné řešení se rozhodnou až v jeho 51. letech kdy už je samozřejmě pozdě. Judeho minulost bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli ale jeho neustálá sebenenávist, nízké sebevědomí a podceňování mě po nějaké době už vyloženě vytáčelo a to by se u podobných příběhů stávat nemělo.