Malý život přehled

předevčírem

Tahle kniha mě vzala dost. Je drsná, má neuvěřitelnou hloubku zobrazení těžkostí života, čtete o tématech, která nejsou vůbec jednoduchá. Zároveň to není čtení pro ty, kdo hledají dějovou linku, ale spíš pro ty, co chtějí nahlédnout do nejtemnějších a zároveň i nejsvětlejších koutů lidskosti. Mě osobně se "líbila" a určitě na ni dlouho nezapomenu.

10.12.2024

(SPOILER) Achjo a já se na tu knížku tak těšila..
První bych vytkla to, že čím více hnusného se Judovi dělo, tím méně uvěřitelné to pro mě bylo. Klišé s klášterem a odchodem z něho (všechna ta prostituce a vztah s otcem Lukem) vystřídá velmi nepravděpodobná dějová linka s šíleným, doktorem, nehoda s nohama,... A když už dá konečně šanci nějakému vztahu, jeho partner je násilný primitiv, kterému se vlastně Jude hnusí a potvrdí tím tak jeho nejistoty, jak jinak. Zkrátka mi přišlo, že autorka se snažila vymyslet co nejvíc traumat a bylo to zbytečně moc na jednu osobu, proč?
Stejně tak mě hrozně štvalo a mrzelo, že jeho nejbližší viděli jeho problémy a častěji nezasáhli. Jasně, Jude se hodně vzpíral, ale sakra práce.
A jakožto člověka, který si neřeší tolik co Jude a stejně chodí na terapii, mě velmi rozčilovalo jeho rozhodnutí nechodit na terapii (jasně, na konci sice chodí, ale je mu to k něčemu?) Prostě on celou knížku řeší, že si svoje kamarády a blízké nezaslouží a snaží se být dost dobrý a přestože mu KAŽDÝ řekne, ať jde na terapii, jeho arogance je dost velká na to, aby si řekl, že chodit nebude. A když už konečně chodit začne, zase velmi rychle přestane, protože se mu proces terapie nelíbí. Co čekal, že se bude cítit jako ženy v reklamě na vložky?
Jasně, asi chtěla autorka poukázat na to, že některé případy jsou ztracené a chtěla ukázat to dilema člověka blízkého někoho, kdo velmi trpí. Ale kdyby každá postava používala trochu víc rozumu, příběh by skončil úplně jinak.
Nicméně musím vyzdvihnout linku sebepoškozování. Vím, že pro některé to bylo už moc a pořád dokola, ale ano, přesně tak to je. A I když člověk ví, jak je to špatné, ta psychická bolest je tak velká, že je jí potřeba přehlušit bolestí fyzickou. V Judově případě to trvá bohužel až do konce. Jak opět říkám, kdyby byl chodil na terapie, mohlo to dopadnout jinak.