Marná lásky snaha přehled

03.03.2025

Jedna z nejupovídanějších Shakespearových komedií, a to i na jeho poměry. Zatímco třeba Sen noci svatojánské nebo Jak se vám líbí mají bohatší děj a živější situace, Marná lásky snaha je snad jen o slovních hříčkách, vtipných přestřelkách a učených narážkách, často na úkor děje, jak píše mirektrubak. Na druhou stranu, právě ty dialogy mají neskutečný rytmus a humor, který mě po celou dobu bavil. A zajímavé je i netradiční zakončení – žádná svatba, žádný happy end, ale otevřený konec, který není pro Shakespeara úplně typický.

22.01.2025

(SPOILER) „Jak výmluvný je dým tvé výmluvnosti.“

Shakespearovy komedie obecně ve velké lásce nemám a ani tahle není výjimkou, přijde mi moc upovídaná! Také je dějově chudá, ale to samozřejmě nemohu kritizovat, protože to je vlastnost žánru commedia dell'arte, kterým je Marná lásky snaha víc než inspirovaná. Při čtení jsem se ale docela často přistihl, jak jsem zaujat a pobaven tím ohňostrojem hříček a dvojsmyslů – ke svému překvapení a jaksi proti své vůli, samozřejmě, protože ty verše byly někdy docela pubertálně vulgární a já jsem přece ten vážný intelektuál :-)

„Když naše láska patří, dámy, vám, pak její chyby náleží vám též. Nevěrní sobě, my jsme věrní vám, a za obojí můžete jen vy. Faleš, co sama o sobě je hřích, tak očištěna promění se v ctnost.“
Kdybych v komentáři k renesanční komedii psal přísně o mravech postav, byl bych směšnější než Don Armada, vždyť je to přece nevázaná taškařice, žádná moralita! Přesto mám pocit, že se jazyk hry nějak souladně vztahuje k ději, a že tedy děj má větší význam než jen být prostorem pro slovní ekvilibristiku. Stejně jako význam slov v hříčkách uhýbá a slova více neříkají než říkají, tak i povedení nápadníci se neustále zaklínají pravdou a ctí a přitom používají slova jen aby mátli a klamali - své přátele, své vyvolené ženy a vposled nějak asi i sami sebe.
A mám chuť ten otevřený konec, který činí happy end spíš nepravděpodobný (konečně: už v názvu se dozvídáme o marnosti snahy čtyř Francouzů :-), interpretovat jako doklad toho, že jenom s vymazlenými řečičkami si nakonec nevystačíme.