Mikrosvěty jihočeského venkova: Bošilec 1600–1750: Tradiční společnost raného novověku v Čechách přehled
Jaroslav Čechura

Kniha vychází z nejmodernějších trendů historického bádání, tedy mikrohistorie jako zmenšeného obrazu obecných historických procesů a trendů. V centru poznávání tu stojí člověk – aktivní činitel dějin. Druhou stranu naplnění konceptu mikrohistorie představuje využití mimořádného bohatství jihočeských archivů, které v tomto ohledu mají světový význam. Centrem bádání je zde jedna ze vsí třeboňského panství – Bošilec. Cílem monografie nejsou však dějiny obce, ale dějiny lidí, kteří v této vsi žili: odkud do obce přicházeli, kam odcházeli, koho si vybírali za své životní partnery, jak se chovali vdovci a vdovy, jaké bylo postavení „zmrhaných“ žen, jak tito lidé vycházeli s vrchností, zkrátka jaká byla vůbec každodennost v pobělohorských Čechách. Monografie se zabývá jednotlivými sociálními vrstvami v Bošilci – sedláky, chalupníky a podruhy – a jejich životními strategiemi. Časový záběr práce sahá od pozdně rožmberského období až po konsolidované schwarzenberské panství v počínajících reformách kolem roku 1750. Takto koncipovaná monografie dosud v české ani evropské historiografii nevznikla.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Mikrosvěty jihočeského venkova: Bošilec 1600–1750: Tradiční společnost raného novověku v Čechách. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Mikrosvěty jihočeského venkova: Bošilec 1600–1750: Tradiční společnost raného novověku v Čechách v seznamech
v Přečtených | 1x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Mé knihovně | 1x |
v Chystám se číst | 5x |
v Chci si koupit | 4x |
Poučný exkurz do každodenního života v raném novověku. Pro mě asi nejzajímavější zjištění byl fakt, že kvalitu života běžného člověka v té době neurčovalo nutně jeho společenské postavení, ale v nemalé míře i schopnosti a ctižádost. Často se stávalo, že neschopní sedláčtí synkové končívali jako slouhové a žebráci, zatímco schopní z podružských rodin se mohli vypracovat. A vůbec obecně na mě dobový každodenní život běžných lidí nepůsobil tak temně, jak nám často předkládají např. filmy. Navíc, pro genealogy pátrající v oblasti Bošilce, což já bohužel nejsem, je tahle kniha zlatý důl.