Mikuláš, vévoda opavský přehled

10.06.2021

Řekla bych, že je kniha důstojnou poklonou méně známé osobnosti Mikulášovi, vévodovi opavskému, prvorozenému, ale nemanželskému synovi velkého krále Přemysla Otakara II. Mikuláš byl po celý svůj život oporou a pravou rukou svého nevlastního bratra krále Václava II., jenž byl i díky Mikulášovým politickým schopnostem, vlohám pro jednání a vládnutí, které zcela určitě zdědil po svém otci, velice úspěšným panovníkem. Kniha je trochu zidealizovaná, místy s nádechem romantiky, ale není zbytečně přeslazená.

18.07.2020

Krásná kniha, byla možná trochu idealistická a v některých chvílích jednodušší, ale to mi bylo jedno, protože místo zatížení knihy fakty a neznámými jmény, které si nikdo stejně nebude pamatovat, přišly ke slovu city. Jak smutné, Mikuláš, který byl tím pravým skutečně prvorozeným, ale bez papežova požehnání neznamenal nic. Přitom jeho matka bez příkras musela znamet pro krále Přemysla Otakara hodně a nebyla to žádná děvečka od krav, které král věnoval tu čest, že mu mohla posloužit, nýbrž patřila k mocnému rakouskému rodu Kuenringu a byla královou družkou po řadu let minimálně do příjezdu nové královny Kunhuty, jestli směla setrvat na dvoře svého krále, to jsou už dohady. Každopádně papeže nic z toho nezajímalo a zpečetil tak osud českých zemí, které po králově smrti neměli plnoletého dědice.
Po této knize jsem sáhla už proto, že jsem přečetla už vícero knih v níž se mladý vévoda mihnul a jeho osud mě zamrzel, ikdyž byl vylíčen jen tak mimochodem. Krásný muž bez země, ale s velkou odvahou a vírou, že jednou vrátí všem nepřátelům úder. Povedlo se mu to, čas zúčtování nadešel. Jeho otec by na něj byl hrdý. Krev prolitá ná Moravském poli byla konečně smyta krví těch, kteří byli viníky králova pádu.
Mikuláš, dítě z lásky, vévoda opavský, muž v jehož žilách byla modrá krev, kterou nemůže popřít anj papež, přesto o něm dnes ví jen velmi málo lidí, a to je špatně, protože nepotřeboval korunu, aby psal dějiny, ale přesto se jeho jméno historii neozývá.