Milenec přehled

Milenec
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/213749/bmid_milenec-JEw-213749.jpg 4 208 208

Marguerite Durasová (nar. 1914), popredná francúzska prozaička, dramatička, filmová scenáristka i režisérka, sa až ako sedemdesiatročná konečne dočkala Goncourtovej ceny. Bola ňou poctená jej najnovšia próza Milenec (ĽAmant, 1984). Durasová sa v Milencovi znova vracia do čias mladosti, ktorú až do osemnástich rokov prežila v Indočíne, vtedajšej francúzskej kolónii, kde sa aj narodila. Postava mladučkej Francúzky, ktorá navzdory všetkým konvenciám prežije ľúbostný príbeh s domorodcom, mužom žltej pleti, je silne autobiografická. Otvorenosť výpovede, krutá analýza vzťahov v rodinnom prostredí, odkiaľ sa mladá hrdinka usiluje čím skôr uniknúť, robia z tohto krátkeho románu jedno z autorkiných kľúčových diel. Durasová v ňom obnažuje svoje najpôvodnejšie inšpiračné zdroje. Strohosť a koncíznosť, osobité umenie ilúzie a skratky, prelínanie časových rovín a iné postupy dovoľujú Durasovej preniknúť až do samého jadra príbehu, a pritom ponechať mnohé nedopovedané.... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: , Slovenský spisovateľ
Originální název:

L'Amant, 1984


více info...

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Milenec. Přihlašte se a napište ho.


Nové komentáře (30)

Janina2609
05.01.2025 5 z 5

“Tak jako později objevila věčnost mladšího bratra ve chvíli smrti. "

Vždycky čtu raději dříve knihu, pak až film. Tentokrát to bylo naopak.
Milenec je napsán jako souhrn vzpomínek. Každá vzpomínka je oddělena od té další prázdným řádkem a následuje pak další, která nemusí ani nutně nějak s předchozí souviset. Autorka skáče z období svého dospívání a dětství, do doby smrti své matky a obou bratrů. Jde o autorčinu osobní zpověď. V celém románu není udržena ich-forma vyprávění. Naopak, Durasová se distancuje od svého mladšího já a mluví o něm v er-formě. Je to „mladá dívka“, a nikoli „já“. Text Milence je také charakteristický absencí přímé řeči, jde o proud vzpomínek obsahující jen řeč polopřímou. Dále je zřejmá absence citů mladé dívky ke svému milenci. Ty se objeví až na konci, když jsou odloučeni a když si dívka uvědomuje, že Číňana milovala. Jde o knihu nevysloveného slova, kde spočívá to nejdůležitější.

Pablo70
27.12.2024 5 z 5

V knize je vše: nevinnost i koloniální dekadence. Ztráta dobrých časů. Úpadek i poznávání. Pocit, že něco jako budoucnost neexistuje. Rozklad, kterému mladé tělo vzdoruje. Ale paměť časem bledne a zbyde z ní pouhá tresť toho, co jsme prožili. Prožili? Pamatujeme si jen obrysy událostí...
V patnácti, i když si myslíme, že jsme zamilovaní, nemůžeme vědět, zda je to skutečné. Naše zkušenost pro takové posouzení je příliš omezená, příliš nová, příliš zabalená do nálože hormonů, než abychom skutečně věděli, že to, co cítíme, je láska.
Styl Durasové se podobá roztříštěné čínské váze, jejíž střepy nám ukazují, jak byla kdysi krásná. Váza je už dávno rozbitá, láska ale zůstává (viz poslední věta knihy). Dojemné. Vždyť tu snad opravdu byla!
Velmi odvážné, něžné i kruté. Jak chcete. Vyberte si! 
Takový je život.


Carlita.cte
03.06.2024 5 z 5

Příběh francouzské dívky, která se narodila v Kočinčíně a v patnácti navázala sexuální vztah s čínským milencem vyvěrá z autorčina vlastního životního příběhu, který zachycuje s enigmatickou sevřeností, literárním mistrovstvím a velkou dávkou melancholie.
.
Právě ona ne-sentimentalita, prazvláštní smutek a autorčina upřímná zpověď dělá knihu tak nádherně tklivou, že to bere za srdce. Necelých sto stran je skutečně dechberoucím destilátem určujících zážitků jejího života. Psané slovo se stává obrazem a obraz symbolem: dívka s pánským kloboukem na přívozu přes Mekong, taneční střevíčky, černá limuzína, dům s modrou keramikou, zoufalá matka, bratři... Válím na jazyku exotická slova: Šolon, Mekong, Vin Long, Sadec a myslím na tu dívku, na její předčasně zestárlou tvář, na jejího čínského milence. Nechce se mi nic analyzovat, chci jen nechat příběh působit, stékat, chci cítit parné dusno roviny, slyšet matku, jak hraje na klavír, když domem protéká očišťující voda, slyšet houkání parníku...
.
Ten příběh je silný, protože se odehrává ve světě, který ještě není moderní jako dnes. Ve světě, kde ještě existuje tajemství, nedosažitelná žádostivost, ztracená láska a totální odloučení. Je to nadčasový příběh o první zkušenosti, o shazování dětské srsti, o duševním přerodu, o kráse o něčem jen a pouze snít.
.
Ještě dříve jsem znala stejnojmenný film, který je také výborný. A v neposlední řadě je úžasná i audio verze na Českém rozhlasu v podání J. Švrtecké

všechny komentáře

Související novinky (0)

Zatím zde není žádná související novinka.


Citáty z knihy (0)

Zatím zde není žádný citát z knihy.


Ocenění knihy (1)

1984 - Goncourtova cena


Kniha Milenec v seznamech

v Právě čtených3x
v Přečtených276x
ve Čtenářské výzvě24x
v Doporučených13x
v Knihotéce109x
v Chystám se číst104x
v Chci si koupit20x
v dalších seznamech6x