Mirgorod přehled
Nikolaj Vasiljevič Gogol
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/3451/bmid_mirgorod-hO0-3451.jpg
4
16
16
Kniha se jmenuje podle toho, že se její příběhy odehrávají v malém ukrajinském městečku Mirgorod (ukrajinsky Myrhorod) nebo v jeho nejbližším okolí. Je napsána na rozhraní romantismu a realismu a Gogol sám jí označil jako pokračování svého úspěšného dvoudílného cyklu humorně i strašidelně laděných povídek a pohádek z Ukrajiny Večery na samotě u Dikaňky (1831–1832), jednotlivé příběhy však zde nevypráví fiktivní vypravěč, ale sám autor.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1931 , Stanislav MinaříkOriginální název:
Миргород, 1835
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Mirgorod. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Mirgorod v seznamech
| v Přečtených | 24x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 19x |
| v Chystám se číst | 15x |
| v Chci si koupit | 2x |
Štítky knihy
Část díla
- Příběh o tom, jak se rozhádali Ivan Ivanovič s Ivanem Nikiforovičem 1835
- Starosvětští statkáři 1835
- Taras Bulba / Taras Buľba 1835
- Vij / Hejkal 1835
Autorovy další knížky
| 1955 |  Mrtvé duše |
| 2019 |  Revizor |
| 1970 | Petrohradské povídky |
| 2010 | Ženitba |
| 1947 | Taras Bulba |
Zvyknem si občas prečítať aj nejakú tú klasiku, nemôžem teda povedať, že by som bol zvyknutý iba na moderné texty. Mirohorod je ale iný. Musím úprimne povedať, že sa mi čítal ťažko. Uvedomil som si zvláštnu vec - kdesi okolo polovice 19.teho storočia leží akási imaginárna hranica. Knihy "novšie", ale aj klasické sú pre mňa čitateľné, zrozumiteľné a viem sa v nich nájsť. Pri knihách starších, ako je táto pomyselná hranica to už tak nie je. Buď je to pre mňa neprekonateľným časovým odstupom, alebo nejakou zmenou niečoho v systéme tvorby literárneho diela, či myslenia, neviem. V každom prípade, novely z Mirhorodu, aj keď zaujímavé, sú pre mňa akosi z iného sveta...
Vij je jednoznačne top. Tento príbeh je hrozivý ešte aj dnes. Starosvetskí statkári a Povesť o tom... sú príjemné poviedky, ktoré zrejme ukazujú a pranierujú isté vtedy zrejme bežné ľudské vlastnosti. No pre mňa sú málo zrozumiteľné, proste pekné texty, viac si z nich zobrať nedokážem. A Taras Buľba? Tu je ten kontrast vekov najsilnejší. Keď pália Poliaci, klamú Židia a kradnú Tatari je to vec, ktorú treba jednoznačne odsúdiť a pomstiť. Ale keď zrazu kozáci napichujú deti na kopie a urezávajú ženským prsníky, zrazu je to v pohode? Neroumiem dvojitému metru. Alebo len nerozumiem irónií? Aj to je možné.
V každom prípade, Mirhorod bol pre mňa zaujímavý kontakt s veľkým literátom, na ktorý som žiaľ asi nebol dostatočne otvorený, alebo pripravený.