Citadela přehled

09.10.2024

Komentár píšem po dočítaní série. Takže evidentne nie je to také strašné, aby sa to nedalo dočítať.
Ale nie je to ani extra dobrá séria. LitRPG prvky sú potlačené na minimum, občas prejdú mnohé desiatky strán bez akéhokoľvek herného textu v kurzíve.
Dej? Klasika. Hlavná postava dostáva jedinečnú postavu ktorá má vlastnosti vďaka ktorým postupuje zhruba tisícnásobnou rýchlosťou voči bežným hráčom, "náhodou" vždy všetko nájde v čas, ak nájde jeden predmet tak "zhodou okolností" ho neskôr nevyhnutne potrebuje.
Mne hlavne vadila tá naivita deja, kde autor pôsobí ako nie moc vypísaný spisovateľ čo kašle na vnútornú logiku deja a vnútornú logiku hry.
Najviac WTF momenty:
- kto by hral hru, kde ak ju hráte si aktívne devastujete zdravie. Ale akože fakt brutálne... "po týždni potrebujem silnejšie okuliare", "zotavujem sa mesiac v nemocnici", "po odpojení som bol tri dni v bezvedomí" a podobne
- kto by hral hru, kde postavu na 50 úrovni môže bez postihov zabiť postava na 300 úrovni a zobrať jej všetky veci - to znie hodne toxicky. A navyše kniha z toho nič nevyberá.
- vzťah otec - dcéra je popísaný ako od robota, čo dostal prvý deň príkaz popísať ako by mali fungovať ľudské interakcie

23.10.2022

(SPOILER) Tak tohle je oříšek... První díl zklamání, Mirror World beznadějně nelákavý, flegmatický Oleg vytlačený vzhůru díky cheatové figuře a nevysvětlitelné intuici, akce nula.
Druhý díl jsem vyhlížela s nadějí, byla jsem fakt zvědavá, co přijde, navíc se mi dostalo povzbuzení, že to bude jen a jen lepší.
Lepší to sice bylo, ale nadšení se nekonalo. Herní svět je stále stejný, Olegův účet typu dři a zemři mě do hry netáhne. Dostaneme se do Citadely a poznáme nové kraje, které nám autor servíruje stylem vyhořelého průvodce při poslední šichtě (vpravo vidíte, vlevo vidíte, tady prší, támhle leje, támhle jsou šutry).
Když vidím, co všechno se kolem Olega točí, úplně mě svrbí, jak by to mohlo být skvělé, jenže zatímco u série Pouť mrtvého jsem si povzdechla, že je Korněv strohý, tady mě žádné trefné přídavné jméno ani nenapadá. Je to jako číst slohovku žáka třetí třídy: Vstal jsem, pak jsem šel k rybníku, pak jsem se vykoupal, pak jsem šel zpátky, pak jsem šel spát. A díky tomu je děj šedá šňůra, sem tam uzlík s náznakem barvy, na akci zase čekáme tři čtvrtiny knihy – a když už k ní dojde, největším nebezpečím se Oleg opět tak nějak protrpí ke zdárnému konci a tím to hasne.
Oleg ve hře pokračuje stylem, který mi lezl na nervy už v Rutině. Hned od první stránky je to samé tušení mi říkalo, něco mi říkalo, intuice mi říkala, něco se mi nezdálo… Hrou prochází naprosto nehorázně lehce, dostává další bonbónky, hm, co s tím, šup do báglu, třeba se to někdy hodí… emoci projeví jednou! Pokud mi byl v prvním dílu nesympatický, tady to nevylepšil. Na závěr opakovačka z prvního dílu: (nedobrovolné) rozhodnutí posunout se někam dál.
Každopádně flintu do žita neházím, konec slibuje novou lokaci a konečně snad i nějaké zlepšení postavy, tak doufejme, že se třetí díl opravdu už rozjede a že třeba přihodí aspoň jeden vtípek!