Místa, kde jsem plakala přehled
Holly Bourne
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462793/bmid_mista-kde-jsem-plakala-pkz-462793.jpeg
4
126
126
Amelie se do Reese zamilovala až po uši. A myslela si, že on ji taky miluje. Ale teď jí začíná docházet, že opravdová láska by takhle bolet neměla. A tak jde po stopách jejich příběhu, navštěvuje všechna místa, kde kvůli němu plakala. Protože když přijde na kloub tomu, co bylo v jejich vztahu špatně, možná konečně zjistí, jak se z něj vzpamatovat? Další z pronikavých románů britské populární spisovatelky Holly Bourne, která nejen rozumí lidské duši, ale zdá se, že ji umí svými příběhy i léčit.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2021 , #booklabOriginální název:
The Places I've Cried in Public , 2019
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Místa, kde jsem plakala. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (37)
No... nebylo to zas až tak špatné. Popravdě zdálo se mi, že Amelie byla na svůj věk až moc naivní, protože některé momenty nedávají absolutně žádný smysl, když vezmu v potaz, že je jí tak 16-17. Taky se mi někdy zdála přehnaně přectilivělá, ale je pravda, že to, co jí Reese udělal se nemuselo snášet zrovna nejlíp. Kapitoly se mi zdály až moc dlouhé (40 stran?) a trochu se mi pletla přítomnost s minulostí. Ale jinak bych řekla, že je to pěkná knížka pro holky kolem 13-15, pro starší se mi to moc nezdá.
Příručka, jak zvládnout rozchod pro náctileté. Dospělé až zas tak nedojme zhroucení hlavní hrdinky po čtyřměsíčním vztahu :) Přesto dávám 4 hvězdičky, přidanou hodnotu pro cílovou skupinu to určitě má.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (3)
„Laskavost není odměna za dobré chování, Amelie. Měla by být samozřejmá.“
„Začíná mi to docházet. Začíná mi docházet, že šílenství nemusí vzdycky vycházet zevnitř. Začínám si říkat, že občas to dobré za to spatné nestojí.“
„Občas když se k nám někdo nechová hezky a podrývá samou podstatu toho, kdo jsme, způsobí nám to trauma. To, že chceme být milováni, je přirozené - je to ta nejpřirozenější věc na světě. Takže když někoho milujeme a on nám ublíží, našemu mozku se to nelíbí. Náš mozek nemá rád trauma, nemá rád, když se necítí bezpečně, a tak si občas vytvoří nezdravé zkratky, kterými to trauma obejde a lstí nás přiměje si myslet, že je všechno v pořádku. Joana“
Kniha Místa, kde jsem plakala v seznamech
| v Právě čtených | 4x |
| v Přečtených | 155x |
| ve Čtenářské výzvě | 30x |
| v Doporučených | 16x |
| v Knihotéce | 148x |
| v Chystám se číst | 128x |
| v Chci si koupit | 29x |
| v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2020 |  Jsme všichni sněhové vločky? |
| 2021 |  Místa, kde jsem plakala |
| 2019 | A jak se vám líbím teď? |
| 2017 | Už jsem normální?!? |
| 2020 | To se může stát jen ve filmu |
Přečtená před lety.
Amélie se nedávno přestěhovala... Stop, klapka , akce! Jak chcete.
Na lavičce v parku sedí holka o něco mladší než já a vzpomíná na dobu, kdy se na dva roky objevila na netypické střední s bandou bláznivě oblečených budoucích spolužáků a ještě divnějších učitelů, ale taky na den , kdy zradila svého kluka a ten druhý , který se najednou jen tak zastavil na kus řeči s novou holkou a způsobil, již způsobil něco, na co má dodneška problém zapomenout. Proto se vrací v minulosti , aby zjistila , co se tehdy vlastně stalo.