Místa, kde jsem plakala přehled
Holly Bourne
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462793/bmid_mista-kde-jsem-plakala-pkz-462793.jpeg
4
131
131
Amelie se do Reese zamilovala až po uši. A myslela si, že on ji taky miluje. Ale teď jí začíná docházet, že opravdová láska by takhle bolet neměla. A tak jde po stopách jejich příběhu, navštěvuje všechna místa, kde kvůli němu plakala. Protože když přijde na kloub tomu, co bylo v jejich vztahu špatně, možná konečně zjistí, jak se z něj vzpamatovat? Další z pronikavých románů britské populární spisovatelky Holly Bourne, která nejen rozumí lidské duši, ale zdá se, že ji umí svými příběhy i léčit.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2021 , #booklabOriginální název:
The Places I've Cried in Public, 2019
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Místa, kde jsem plakala. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (39)
My holky pláčeme opravdu všude. Hlavně na místech, kde jsme s někým něco zažili. Sedíme, záda máme opřené o spadlou tlustou větev, oči celé červné a jedna slza střídá druhou. Chodila jsem na tu blbou louku tak často, že to nedávalo smysl. Jenže tis mě tam políbil a já ti dovolila i to aby jsme se milovali.
Holly Bourne udělala něco co dlouho žádný spisovatel nejspíš ne. Vzpomněla jsem si na to jaké je to být znovu 16 tý. Prožít vše znova. Prostě vzpomínat. Vyvolala ve mně pocit, toho, že to co jsem zažívala já opravdu nebyla láska. Z jeho strany určitě ne. Nikdy jsem nechápala, jak nějací kluci mohou holce ublížit ponížováním, snížit jim sebevědomí (už přece jen - je tisíce holek co seběvědomí je na botě mrazu) a pak dělat, že je vše ok. Jsou to zrudy? Nebo?
Tohle je důležitý příběh. Je jedno pro jakou skupinu je kniha napsané. Myslím, že láska nezná hranice a je jedno jestli je Vám 15 či 50. Láska prostě bolí hlavně ta neobětovaná a koho kniha neosilnila nebyl opravdu moc zamilovaný - tak moc, že se necháte níčit.
Knihu jsem hltala a viděla sebe v 16 letech a za to děkuji Holly. Bylo krásné zavzpomínat.
"Myslím, že se zlomený srdce u lidí v tvým věku nebere dost vážně"
Přečtená před lety.
Amélie se nedávno přestěhovala... Stop, klapka, akce! Jak chcete.
Na lavičce v parku sedí holka o něco mladší než já a vzpomíná na dobu, kdy se na dva roky objevila na netypické střední s bandou bláznivě oblečených budoucích spolužáků a ještě divnějších učitelů, ale taky na den, kdy zradila svého kluka a ten druhý, který se najednou jen tak zastavil na kus řeči s novou holkou, již způsobil něco, na co má dodneška problém zapomenout. Proto se vrací v minulosti, aby zjistila, co se tehdy vlastně stalo.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (3)
„Laskavost není odměna za dobré chování, Amelie. Měla by být samozřejmá.“
„Začíná mi to docházet. Začíná mi docházet, že šílenství nemusí vzdycky vycházet zevnitř. Začínám si říkat, že občas to dobré za to spatné nestojí.“
„Občas když se k nám někdo nechová hezky a podrývá samou podstatu toho, kdo jsme, způsobí nám to trauma. To, že chceme být milováni, je přirozené - je to ta nejpřirozenější věc na světě. Takže když někoho milujeme a on nám ublíží, našemu mozku se to nelíbí. Náš mozek nemá rád trauma, nemá rád, když se necítí bezpečně, a tak si občas vytvoří nezdravé zkratky, kterými to trauma obejde a lstí nás přiměje si myslet, že je všechno v pořádku. Joana“
Kniha Místa, kde jsem plakala v seznamech
| v Právě čtených | 3x |
| v Přečtených | 170x |
| ve Čtenářské výzvě | 30x |
| v Doporučených | 18x |
| v Knihotéce | 154x |
| v Chystám se číst | 133x |
| v Chci si koupit | 29x |
| v dalších seznamech | 3x |
Autorovy další knížky
| 2020 |  Jsme všichni sněhové vločky? |
| 2021 |  Místa, kde jsem plakala |
| 2017 | Už jsem normální?!? |
| 2019 | A jak se vám líbím teď? |
| 2020 | To se může stát jen ve filmu |
Krásné, silné, paradoxně hřejivé čtení. Přestože se v něm řeší těžké a moc důležité téma, je podané velice čtivou formou a nejsou výjimkou humorné fráze, které mě až nahlas rozesmály. Často jsem se nedokázala odtrhnout a musela číst dál. Oceňuju originální nápad celkového zpracování, kterým se postupně dozvídáme příběh a rozkrýváme emoce a důvody spolu s hlavní hrdinkou. Líbily se mi filozofické úvahy a velký mentální progres, který hrdinka absolvovala. Také kvituju neklišovitý závěr. Určitě se ke knížce ještě vrátím a moc se těším na další knihy autorky.