Jsme všichni sněhové vločky? přehled
Holly Bourne
Olive cítí, že je toho na ni moc. Popravdě, nejspíš se každou chvíli psychicky zhroutí. Nejradši by to neřešila, jenže zároveň cítí, že potřebuje pomoc. Proto přijme pozvání na trochu divný letní tábor, kde by se měla dát psychicky do pořádku. Jenže jen co si na táboře Reset zvykne, začne jí to vrtat hlavou. Možná že „opravit“ nepotřebuje ona a její kamarádi, ale celý náš podělaný svět? A tak vymyslí plán. Průlomová, brutálně upřímná kniha o duševním zdraví, přátelství a o tom, jak z tohohle šíleného světa udělat laskavější místo, od britské bestselleristky Holly Bourne.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2020 , #booklabOriginální název:
Are We All Lemmings and Snowflakes?, 2018
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jsme všichni sněhové vločky?. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (34)
„Problém není v nás. Změnit se musí SVĚT, ne my.“
Kniha Jsme všichni sněhové vločky? pro mě byla prvním setkáním s autorkou a musím říct, že rozhodně nelituji. Už od prvních stránek se mi kniha skvěle četla a styl autorky mi naprosto sedl. Stránky mizeli rychlostí blesku i když částečně za to může i rozložení textu.
V této knize si autorka vybrala poměrně vážné téma duševních chorob a jejich léčby. Líbilo se mi že i přes to, jak je toto téma těžké a vážné dokázala některé situace odlehčit. Autorčin humor mi skvěle sedl a několikrát jsem se musela smát i opravdu nahlas.
Docela mě zaujalo, jakým způsobem autorka vystavěla jednotlivé charaktery a snažila se nám jejich prostřednictvím přiblížit, jak svět vnímá osoba, která trpí duševní chorobou a také jaké události můžou mít vliv na propuknutí právě duševních chorob.
Ne vždy jsem měla pro chování hlavní hrdinky i dalších postav pochopení, ale jak jsem se knihou postupně pročítala dál, tak do sebe některé věci začali zapadat. Líbilo se mi poselství, které chtěli hrdinové knihy, a tedy i autorka předat světu a rozhodně mohu knihu doporučit. Konec byl trošku zvláštní, ale když si to znovu přehraju vlastně to k příběhu sedí.
Navíc jako bonus má kniha v novém vydání i velmi povedenou ořízku. Děkuji za poskytnutí knihy k recenzi Booklab.
Stejně jako u ROČENKY budu i tady jen a jen chválit. Holly Bourne u mě opět zabodovala. Strašně moc bych si přála, aby se tyto dvě knihy dostaly k co největšímu počtu mladých čtenářů, potažmo jejich rodičů. V obou z nich jsou tak perfektně popsány problémy dnešních mladých, s čím se setkávají, čemu musí čelit, že to snad ani není možné. Za mě již podruhé u této autorky VELKÉ DOPORUČENÍ.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.
Související novinky (1)
Knižní novinky (5. týden)
26.01.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Jsme všichni sněhové vločky? v seznamech
v Právě čtených | 3x |
v Přečtených | 152x |
ve Čtenářské výzvě | 36x |
v Doporučených | 7x |
v Mé knihovně | 118x |
v Chystám se číst | 131x |
v Chci si koupit | 43x |
v dalších seznamech | 4x |
Štítky knihy
bipolární afektivní porucha psychické problémy duševní poruchy, duševní nemoci pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
2020 | Jsme všichni sněhové vločky? |
2021 | Místa, kde jsem plakala |
2017 | Už jsem normální?!? |
2019 | A jak se vám líbím teď? |
2020 | To se může stát jen ve filmu |
Moje první setkání s autorkou a vážně nedokážu říct, zda si od autorky chci nebo nechci ještě něco přečíst.
Knize se nedá upřít čtivost a tak i přes výhrady, které mám, a náročnost tématu, jsem dočetla rychlostí blesku.
Největší kámen úrazu je pro mě hrdinka. Miss sympatie by u mě fakt nevyhrála a to v žádné své fázi, protože jsme neustále poslouchali, jak se chce vyléčit, ale doktory poslouchat nebude. Vrchol všeho byl, když se rozhodla zachránit svět objevením Ameriky - pokusit se zneškodnit zlo a páchané křivdy na lidech dřív, než nastanou. Protože zákony a policie se o tohle asi nepokouší.
Co mě naopak nadchlo bylo popsání různých psychických poruch a jak je vnímají samotní pacienti. Nevím, nakolik jsou popisy autentické, ale pro mě, jakožto člověka "zvenčí" , to bylo srozumitelné a dokázala jsem pochopit, že člověk sám sobě je nejen nejhorší kritik, ale zároveň na sebe nekouká objektivně a mnohdy problém nevidí včas.
Knihu hodnotím opravdu jako průměr průměru. Hlavní hrdinka byla fakt osina v zadku, ale poselství knihy, abychom na sebe byli laskaví, je prostě nádherné.