Jsme všichni sněhové vločky?
Holly Bourne
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/419311/bmid_jsme-vsichni-snehove-vlocky-dVK-419311.jpeg
4
110
110
Olive cítí, že je toho na ni moc. Popravdě, nejspíš se každou chvíli psychicky zhroutí. Nejradši by to neřešila, jenže zároveň cítí, že potřebuje pomoc. Proto přijme pozvání na trochu divný letní tábor, kde by se měla dát psychicky do pořádku. Jenže jen co si na táboře Reset zvykne, začne jí to vrtat hlavou. Možná že „opravit“ nepotřebuje ona a její kamarádi, ale celý náš podělaný svět? A tak vymyslí plán. Průlomová, brutálně upřímná kniha o duševním zdraví, přátelství a o tom, jak z tohohle šíleného světa udělat laskavější místo, od britské bestselleristky Holly Bourne.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2020 , #booklabOriginální název:
Are We All Lemmings and Snowflakes?, 2018
více info...
Přidat komentář
Stejně jako u ROČENKY budu i tady jen a jen chválit. Holly Bourne u mě opět zabodovala. Strašně moc bych si přála, aby se tyto dvě knihy dostaly k co největšímu počtu mladých čtenářů, potažmo jejich rodičů. V obou z nich jsou tak perfektně popsány problémy dnešních mladých, s čím se setkávají, čemu musí čelit, že to snad ani není možné. Za mě již podruhé u této autorky VELKÉ DOPORUČENÍ.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.
Kniha me pohltila hned u první stánky . Měla v sobě skryté kouzlo , které jste s každou další stránkou odhalovali. Olive jsem v některých věcech chápala , v některých ne a v některých jsem s ni dokonce soucitila. Gabrielu a Hannah jsem zpočátku moc nemusela, ale když jsem zjistila co stojí za jejich chováním, změnila jsem na ne názor a pochopila jsem, proč jsou někdy takové , jaké jsou. Zato Sophii jsem měla rada hned a Lewise taky. Jamieho tak 50/50. Podle me je to fajn kluk, ale mohl by občas trochu změnit svůj pohled na svět a neobviňovat ze všeho sebe, stejně tak jako Olive. Jsem rada , ze jsem si knihu přečetla a doporučuji ji všem , které zajímá problematika psychického zdraví
Přečtená před lety.
"Musím se opravit."
Řekla si Olivie , která už pár dní nevylezla nejen ven, ale ani ze svého bunkru , ve kterém tráví většinu svého času. Okolí jí hodnotilo nespravedlivě, jako sebevražedkyni, i když taková Olivie nebyla. Vadí jí hlasité zvuky , skrývá se před nimi a myslí si, že vše bude v pořádku, když se bude rovnou všem vyhýbat. Vlivem událostí se na radu doktorky ocitla na táboře pro lidi se stejnými problémy. RESET : potkej, sdílej a žij! Takto by měl znit slogan táborového komplexu.
Tak toto som fakt nedala. Kvôli absolútne neznesiteľnej osobnosti hlavnej postavy som po začiatku zvyšok knihy len prelistovala, aby som vedela, kam to speje (okrem toho, že to speje k poučeniu, to je u kníh tohto typu jasné nabetón). Áno, Olive je duševne chorá, je jasné, že jej myslenie musí byť iné ako myslenie nás ostatných. Autorke sa však nepodarilo priblížiť mi jej pocity tak, aby som sa do nich vedela vcítiť. A navyše aj keď bola "normálna", bola pre mňa jedna z najcudzejších a najnepochopiteľnejších postáv, aké som kedy čítala. Nemala som s ňou spoločné absolútne nič, každá jej myšlienka, každý jej čin bol doslova inverzný s tým, ako by som uvažovala ja. Nenávidela som ju z celej duše, ale nevedela som pochopiť, prečo nenávidí ona seba. Nenávidela sa totiž jedine za tie veci, za ktoré sa nemá prečo nenávidieť - že je chorá, že jej narodenie bolo ťažké... preboha, ako tak niekto môže uvažovať?! A k tomu partička pubertiakov, ktorí sú na jednej strane strašne vyspelí, na druhej strane len teraz objavujú Ameriku, čo sa tiež riadne spolu bilo. Jediná hviezdička za to, že to neskončilo extrémne sladko.
Mohlo mě napadnout, že autorka asi nebude psát o Vánocích. Bohužel nestalo se a já knihu otevřela s nadšením měnícím se v omylné zjištění, že jde o YA román s tématikou duševní poruchy.
Olivie stejně jako hodně dalších lidí, kteří si procházeli tím, co ona a někteří stále prochází to nemají jednoduché a po mylném škatulkování končí v táboře spolu s těmi, kteří jsou na tom lépe nebo hůře. Tábor není ledajaký a kniha s tímto příběhem také ne . Nejen, že se zasmějete, ale posmutníte nad tou skoro až brutální upřímností. Čtení zdar!
Kniha která asi bude určená spíše mladším čtenářům a přesto jsem si knihu přečet ,a musím za mě říci, kniha mě bavila a příběh se mi četl velmi dobře, nakonec jsem s knihou spokojen. Kniha se zaobírá tématem duševního zdraví, jak se s tím poprat ,a ke konci je možná i trochu motivační.
Tento príbeh sa odohráva v psychiatrickej liečebni, sledujeme príbeh dievčaťa, ktoré trpí psychickou poruchou ktorej názov nechce vedieť. Skúmame jej pohľad na svet a spoznávame aj jej poruchu. A nie len jej ale aj ostatných klientov v liečebni...Každý z nich je niečím výnimočný a má nejaké trápenie. Vznikajú medzi nimi rôzne vzťahy. V závere knihy som už mala pocit, že sa príbeh príliš dlho naťahuje....
Ale pre fanúšikov psychologickej literatúry ako stvorené ️
Ze začátku jsem měla hodně rozporuplné pocity, protože hlavní hrdinka byla na zabití. Časem jsem ale pochopila, že to byl autorčin záměr a hodně s tím pracovala.
Velké plus pro mě byly myšlenky, ohledně duševního zdraví. Některé se mě hodně dotkly.
A chtělo by to epilog. Mám ještě pár otázek, na které neznám odpovědi.
Kniha mi přijde spíše pro mladší. Mě už moc nebavila, hlavní hrdinka mi přišla dost otravná. Ale ty dvě stránky o laskavosti, ty byly krásné ️
Také by mě zajímalo, jestli situace a popisy v knize mohou odpovídat realitě, přišlo mi, že velká část z toho se může dít i "normálním" dospívajícím... Nebo právě o to jde?
Příběh, který čtenáři přibližuje tzv. bipolární poruchu nebo chcete-li mánio-depresivní poruchu. Autorka podle mě krásně vystihla podstatu tohoto onemocnění.
Kniha se mi líbila a jednu hvězdu strhávám z důvodu, že to nebude ten typ knihy, co budu každému dávat jako objev roku, který si musí přečíst. Zápletka byla neobvyklá a líbilo se mi, jak si s tím autorka poradila. Ačkoliv mi občas začínala Olive být nesympatická, tak jsem ji v určitém ohledu chápala. Celkem mě mrzí závěr, který nechával spousty otázek, ačkoliv je to možná u tohoto druhu knih lepší. Ráda si od autorky znovu něco přečtu
Skvělá knížka, která sice pojednává o vážném tématu, ale u které se chvílemi budete smát na celé kolo :)
Zaujal mě název i obálka, začátek mě moc nebavil, ale potom jsem se už začetla. Myšlenka zajímavá, opakuje se v různém zpracování (nejen v této knize). Svět asi tohle potřebuje, ale je zřejmě dost náročné, začít mnohdy u sebe. Na sebe je člověk přece jen většinou přísnější než na své okolí.. :-)
Knížku jsem našla v knihovně , zaujal mě název i obálka . Obsah jsem nečetla . Nebyla v oddělení "pro děti a mládež" a o to víc mě zaskočilo , že přesně pro ně je. Přečetla jsem jí , ale vzhledem k mému věku mě nebavila a nic mi nedala, což je asi pochopitelné .
Po sto stranách jsem ji chtěla odložit, těžce mi neseděl styl, jakým je to psané (či přeložené, těžko soudit) a hlavní hrdinka mi sympatická nebyla. Ale jsem tuze ráda, že jsem zatla zuby a četla dál.
Ve výsledku to byla skvělá kniha o duševním zdraví i přátelství, ve druhé polovině mi dokonce přišlo, že se docela nešetří vtipem a hned několik pasáží mám vypsaných. Zkrátka příklad zdánlivě oddechové ya knihy, která ale pojednává o vážných tématech a to tak, že její přečtení bude pro čtenáře obohacující. (Plus se mi dost líbil závěr, jsem ráda, že se s nikým autorka nepárala :)
Nádherná kniha a silný příběh. Opravdu doporučuji přečíst všem bez rozdílu. Dávám pět hvězdiček a doporučuji
Ačkoliv jsem o deset let starší než všichni hlavní hrdinové, musím říct, že v pocitech hlavní hrdinky jsem se dost viděla (čím to asi bude....). Její boj s duševním zdravím je popsaný tak věrohodně a skutečně, to se opravdu musí autorce nechat. Pokud ale čekáte, že se kniha věnuje konkrétním psychickým nemocem a příběhům lidí, kteří je mají, tak to úplně není pravda. Je to tam okrajově několikrát zmíněno, ale není to vůbec ten hlavní point. Ale to ve výsledku vůbec nevadí. Knížku opravdu doporučuji, zejména pokud se sami často cítíte sněhovou vločkou, která trochu v našem světě tápe a uvítala by trochu té laskavosti
Nádherná kniha , nemám ráda konce jako byl tento , ale kniha se vážně povedla .
Štítky knihy
bipolární afektivní porucha psychické problémy duševní poruchy, duševní nemoci pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2020 |  Jsme všichni sněhové vločky? |
| 2021 |  Místa, kde jsem plakala |
| 2017 | Už jsem normální?!? |
| 2019 | A jak se vám líbím teď? |
| 2020 | To se může stát jen ve filmu |
„Problém není v nás. Změnit se musí SVĚT, ne my.“
Kniha Jsme všichni sněhové vločky? pro mě byla prvním setkáním s autorkou a musím říct, že rozhodně nelituji. Už od prvních stránek se mi kniha skvěle četla a styl autorky mi naprosto sedl. Stránky mizeli rychlostí blesku i když částečně za to může i rozložení textu.
V této knize si autorka vybrala poměrně vážné téma duševních chorob a jejich léčby. Líbilo se mi že i přes to, jak je toto téma těžké a vážné dokázala některé situace odlehčit. Autorčin humor mi skvěle sedl a několikrát jsem se musela smát i opravdu nahlas.
Docela mě zaujalo, jakým způsobem autorka vystavěla jednotlivé charaktery a snažila se nám jejich prostřednictvím přiblížit, jak svět vnímá osoba, která trpí duševní chorobou a také jaké události můžou mít vliv na propuknutí právě duševních chorob.
Ne vždy jsem měla pro chování hlavní hrdinky i dalších postav pochopení, ale jak jsem se knihou postupně pročítala dál, tak do sebe některé věci začali zapadat. Líbilo se mi poselství, které chtěli hrdinové knihy, a tedy i autorka předat světu a rozhodně mohu knihu doporučit. Konec byl trošku zvláštní, ale když si to znovu přehraju vlastně to k příběhu sedí.
Navíc jako bonus má kniha v novém vydání i velmi povedenou ořízku. Děkuji za poskytnutí knihy k recenzi Booklab.