Mnich z hory Kója přehled

02.01.2025

(SPOILER) Tenhle kaidan mi přišel neskutečně planej. Většinu stránek se tam jen žvaní - muž potká mnicha, mnich mu vypráví... pak v mnichově příběhu zase na konci vypráví stařec mnichovi (no prostě Inception), taky si myslím, že to byl trochu účel, jakože říkat si na konci, jestli to celý nebyl jen přelud... ale celkově se mi tady úplně vytratila jakákoliv zábava, nebo nějaký proč, co by mělo být důvodem si tenhle text číst. Nevím, jestli je to vliv kultury - Izumi byl jeden z těch Japonců, co chtěli držet jejich tvorbu izolovanou a čistou, čistě japonskou. Ve Švejkovi je tohle žvanění to gró toho, co je na tom vtipný, ale tady žádnej humor samozřejmě není. Buduje se tam tolik stránek něco, co je ve výsledku vlastně k ničemu a hned se to strhne, jako když si načmáráte do písku komplexní mapu a pak to celý zametete, nebo když si složíte domeček z karet jen proto, abyste ho nechali spadnout. Je tam pár scén, kde se snaží Izumi vybudovat jakous-takous atmosféru a nebo i popisuje dost obrazně to, jak se žena "jeví", jak vypadá, jak svádí (ups, spadlo mi kimono) nebo jakou magii a přeludy vytváří nebo co se okolo ní děje (ale to je všudy všeho pár vět - a nejspíš záměrně, nechceme přece rozežrané čtenáře: dejte jim pár dobrých vět na sto stran, víc si nezaslouží, jak by řekl Jiří Sovák alias Kroupa, kdyby byl v Japonsku). Jsem si jistej, že reakce lidí na takovejhle text začátkem minulého století byla asi jinde, než je teď, zub času holt dělá svoje, samozřejmě. Jde ale vidět, že autorovi sedí divadlo, nějak tak na mě ty jeho scény a celkový styl působí. Ale tohle mi přišlo fakt o ničem. Mnich putuje, pak zakempí u přítele, kde, vypráví příběh spolucestujícímu, kterej se k němu přikrysí... a kterého potkal ve vlaku, tak mu říká jak šel skrz hory, les, spadly na něj obří pijavice, pak narazil na pěknou ženskou v domě uprostřed jakési prdele. Žena se stará o divnýho chlapa a dějou se okolo tu a tam věci podivného charakteru, je tam vodopád na koupání (typicky japonsky minimalistické a popisné) ale žena nechá mnichovi celkem prostor, jako kdyby ho jen ubytovala a on sledoval, jak tam ona funguje, nejde po něm stylem, že by se po něm nějak plazila... chovají se k sobě hodně času jak by se dva Japonci chovali asi i za normálních okolností, ačkoliv celou dobu je to otravně popisný se zaměřením na nepodstatný věci, nepodstatnej děj, dějou se tam malá drobná zlověstná znamení, ale to je vždycky pár věcí tu a tam a pak tam čeká 30 stran, kde se vlastně nestane nic, jen vás to uvádí a vy čekáte... a ono to nepřijde (jako krátká povídka by to asi fungovalo a dalo se, ale takhle ne), protože mnicha to k ženské pomalu ale jistě vábí, nakonec ho ale varuje stařec, že je to démon a proměňuje muže, když se jich nabaží, ve cvrčky, křečky, nebo nějakou jinou havěť (další zvířata), ale to dělají ženský přece i normálně, ne? No, mnicha to asi vyděsí a nebo si spočítá, že věci fakt nesedí, "bitch is crazy" a tak (asketicky) pohoní a vezme roha, aby pak mohl flexovat ve vyprávění, jak neochvějná je jeho víra. Já nevím. Nepobral jsem to. Minulo mě to. Na konci mnich mizí jak Krakonoš, ale vlastně se tam pořádně nic nestane. A takovýhle skvosty u nás mají už druhé vydání.

07.11.2024

Krátka, ale hutná záležitosť, v ktorej sa napätie buduje postupne a všetko vygraduje v poslednej kapitole. Hlavným záporákom je príťažlivá nádherná žena s magickými schopnosťami, ktorej pravú podobu sa však čitateľ nikdy nedozvie, autor ju len naznačí v závere ústami jednej z postáv.

Atmosférou, prostredím a napätím v štýle "niečo tu nie je úplne v poriadku" mi kniha pripomínala Vrby od Blackwooda. Pri epizóde s pijavicami mi bolo až fyzicky nevoľno.

Pevne verím a dúfam, že niekoho z Malvernu napadne preložiť aj ostatné autorove knihy.