Mondo a iné príbehy přehled
Jean-Marie Gustave Le Clézio
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/276035/bmid_mondo-a-ine-pribehy-zTo-276035.jpg
4
7
7
Spíše imprese, než popis, spíše pohádky, než příběhy. Velmi poetické, nerealistické, snové. V současném světě děti prožívají zvláštní, výjimečné děje způsobené buďto jejich přímou akcí - útěkem, nebo prostě jen svým výlučným, citlivým pohledem na svět, případně tím, že se pohybují v autorem zpoetizovaném, zakouzleném, nerealistickém světě, z něhož mohou volně procházet do světa dospělých, do reality. Někdy prožívají tvrdý kontakt s opravdovým, nehezkým světem který si svým pohledem jen okouzlují, někdy jde vskutku o pohádku o kráse světa nekaženého západní, racionální civilizací a pohledem na svět.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1987 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Mondo et autres histoires, 1978
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Mondo a iné príbehy. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Mondo a iné príbehy v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 5x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 8x |
| v Chystám se číst | 4x |
| v Chci si koupit | 3x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 1996 |  Poušť |
| 1996 |  Bludná hvězda |
| 1967 | Horečka |
| 1965 | Zápis o katastrofě |
| 1996 | Lullaby |
Na začátku 90. let byly velmi populární stereogramy. 3D obrázky, které po určitém soustředění odhalily svoji další dimenzi. Hltali jsme je, až nás bolely oči. Byli jsme se sourozenci zvědaví, co obrázek skrývá a potom si to nadšeně sdělovali.
3D kina a filmy se schovávaly daleko v budoucnosti. Tohle bylo naše kouzlo. Dokonce jeden známý, hluboce věřící křesťan, se odmítal tohoto "kouzla" účastnit, aby se bůh nenaštval :-)
Takovým stereogramem je i tato kniha. Když ji čtete, je nutné úplné soustředění, jinak nám není k ničemu a nic nepřinese. Je úplně fuk, že ji napsal nositel Nobelovy ceny.
Koho by bavilo číst si o tom, že nějaký beduín na poušti ráno vstal a odešel s býky čerpat vodu, sedl si, něco se mu zdálo a pak šel domů. Nebo že slepá dívka sedí na kraji útesu, na chvíli k ní přijde voják, prohodí s ní pár slov, odejde a za chvíli začne foukat vítr.
V podobném duchu je celá kniha, bez výjimky. Děje najdete minimálně, je druhotný.
Le Clézio používá slova jako tahy štětcem. Vybarvuje pohyblivé obrazy.
Jak se píše v návodu ke sledování stereogramů z devadesátek: "Musíte zaostřit oči do větší dálky, než se ve skutečnosti nachází obrázek."
Pokud se to podaří, můžete vstoupit do snu toho beduína, kterému se zdá, že je králem starověkého města. Přenesl se do hlubin času. Nebo do duše krále žijícího před dávnými věky? Právě dosedl na trůn, je plný nadšení a nekonečné energie, která v sobě skrývá zhmotnělý budoucí rozkvět města na břehu moře. Stojí mezi mramorovými sloupy na vrcholu chrámu a shlíží na bílé domy zářící ve slunci. Vidí svoje shromážděné poddané, kteří jsou připravení ho podpořit, poslouchá šumění moře a za ruku drží svoji ženu Kleopatru Seléné.
Kniha se nedá číst na jeden zátah, jako byste i ty prostorové obrázky nedali v jednom kuse dlouhou dobu. Chvílemi jsem se přistihla, že se nesoustředím a pak mě čtení vlastně i trochu nudí. Je opravdu nutné pořád udržovat pozornost a dívat se dál, než se ve skutečnosti nachází písmena. Potom je nemožné nedat plný počet bodů za ty mistrovské plastické obrazy :)