My děti ze stanice ZOO přehled

včera

Musím přiznat, dlouho jsem se knize vyhýbal - asi jako jiným "profláknutým" knihám. Vždy jsem nesnášel, když se na škole řešily tyto knihy a vyučující vždy zahlásil: "to je klasika, to známe nazpaměť všichni" a dělal, jako by to vlastně byly knihy svaté (např. ještě Malý princ, R.U.R. a jiné).

Nakonec jsem se ale rozhodl knihu přidat na seznam maturitní četby a musel jsem ji přečíst, v tomto důsledku se mi s ní také pojí jedna velice radostná vzpomínka, kterou zde ale uvádět nebudu.

Kniha mě naprosto okouzlila! Ano, je to strašné, co vše a v jakých detailech je v knize uvedeno, ale na druhou stranu já osobně mám většinou problém se do knihy ponořit a představovat si různá místa a lidi. Zde jsem ten problém neměl, do knihy jsem se neuvěřitelně zažral a prakticky na posezení jsem ji zhltl. Živě jsem si dokázal představit, jak vypadají jednotlivá oprýskaná místa a zákoutí, jak se oblékají a tváří jednotliví lidé a celkově jsem se cítil, jako kdybych sám vše prožíval. Kniha je opravdu dobře zpracovaná a působí velice autenticky, autorům se povedlo zachytit vše, jak nejspíš i bylo. Detlef byl asi mou nejoblíbenější postavou z celé knihy.

P.S. Knihu jsem si nakonec u maturity vytáhl a tuto část složil na výbornou. :]

13.11.2024

Ke knize jsem se vrátila po dlouhé době a i s odstupem času a věku, je to pořád stejně drsné.
Člověk si projde snad všechny emoce při čtení knihy, od lítosti, jak moc si mladej člověk dokáže zničit život a nikdo mu s tím nedokáže ani pomoct, až po naštvání, jak slabou mají vůli a koloběh se pořád a stále vrací, že člověk se dostane na takový dno, aby okrádal vlastní rodinu a prodával vlastní tělo.
Za mě by tahle knížka měla být povinností pro každého, si ji alespoň jednou za život přečíst.