Myši Natálie Mooshabrové přehled
Ladislav Fuks
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39484/bmid_mysi-natalie-mooshabrove-N2p-39484.jpg
4
555
555
V řadě Fuksových próz představují Myši Natálie Mooshabrové (1970) první román, v němž spisovatel opustil židovskou tematiku a přesunul se k žánru grotesky a hororu. Nadále vyjadřoval svou existenciální úzkost, tentokrát ale své postavy s podivnými jmény a příběhy posunul do prostředí neskutečného a bizarního. Příběh sledující bezmocnost vůči lidské špatnosti a zlu však opět vyprávěl v každodenních a jakoby současných situacích. Vznikla suverénně vystavěná próza připomínající svou fabulí, napětím a tajuplností řešení kriminálního případu. Sledujeme starou paní Mooshabrovou, zraněnou pocitem ohrožení; marně se snaží čelit i době, jež je rovněž nejistá. Lidé kolem ní, upnutí k banálním radostem a svému trápení, se chovají téměř nevšímavě k hrozivým silám přesahujícím možnosti jejich jednání. Ladislav Fuks zde v mnohém využil postupů absurdní literatury. Z konfliktů člověka a osudu vyplývají kuriózní situace a černá komika – a tentokrát ústí do překvapivé pointy. Paní Mooshabrová, vdova po kočím z pivovaru, pronásledovaná strachem z „myší“, na něž nastražuje pasti, se v závěru představí jako osoba naprosto odlišná a významná, jakkoli stejně končí tragicky. V prvním svém hororovém příběhu Ladislav Fuks zaujal zejména sugestivním líčením z reality vymknutého světa, zvláštních postav a vyprávěním jejich nemilosrdných příběhů, v nichž pak pokračoval i příštím Příběhem kriminálního rady.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Myši Natálie Mooshabrové. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (117)
Pro mě velmi zvláštní, svým stylem originální a nezapomenutelná kniha protkaná snovou, absurdní, až tísnivou a úzkostnou atmosférou. Na povrchu se jakoby nic moc neděje, ale je potřeba číst i mezi řádky a na konci je vše čtenáři objasněno (ač odhalení na konci pro mě překvapivé nebylo, zhruba v polovině jsem to tušila), každopádně ta tísnivá atmosféra strachu, kontroly mísící se s absurditou a "nesmyslností" dialogů, scén aj. je opravdu při čtení až hmatatelná. Velmi zvláštní, jedinečné dílo.
Audiokniha.
Skvělé dílko, skvělý poslech.
Tíživá atmosféra, velmi rozmanité postavy. Hodně vět se stále opakuje, snad aby nás autor ukolébal. Ovšem ten konec byl překvapující a excelentní.
Související novinky (1)
Nové eknihy zdarma (únor)
04.02.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Myši Natálie Mooshabrové v seznamech
| v Právě čtených | 13x |
| v Přečtených | 747x |
| ve Čtenářské výzvě | 65x |
| v Doporučených | 91x |
| v Mé knihovně | 258x |
| v Chystám se číst | 255x |
| v Chci si koupit | 38x |
| v dalších seznamech | 11x |
Autorovy další knížky
| 2017 |  Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
Výborná a velmi netradiční kniha, dost oříšek. Fuks mi z nějakého důvodu hodně připomíná svým psaním Kafku, i když je zároveň tak jiný. V tomhle románu nás zavádí do jakéhosi utopického světa (města), kde vládne diktatura a kde jako ve sci-fi létají několikrát denně hvězdolety na Měsíc, ale zároveň na vás dýchá atmosféra rakouské monarchie. Hrdinkou je stará chudá paní, bydlící ve zchátralém pavlačovém domě - ale je opravdu tím, kým se zdá být? A už to jede: postavy, které se zdají být důležité, ale vlastně mají za účel jen čtenáře zmást a navodit pocit tajemna. Situace, které působí zlověstně, náznaky a falešné stopy, takže nakonec vidíte dvojsmysl nebo jakýkoli význam už úplně ve všem. Absurdno, hororová atmosféra, to vše křísnuté specifickou komičností.
Jazyk - tak to je teprve lahůdka, schválně si zkuste přečíst některé dialogy (zvláště mezi paní M. a správcovou) nahlas, to je jak ze života (něco ve stylu paní Jechové z Kulového blesku). Co určitě nepřehlédnete, je neustálé opakování, a to hlavně opakování stejných slov - mě to hodně bavilo, a taky to zase buduje jakousi zlověstnost, protože když paní M. pořád třese svou taškou, nebo když si žena během hovoru neustále dokola sahá na krk, tak čekáte proč, protože to přece nemůže být jen tak. Ale je. :-) A celé je to absurdní a konec vám sice mnohé vysvětlí, jenže ne všechno. A vám nezbyde než přemýšlet a vzpomínat na detaily a snažit se vše pochopit, akorát že některé věci tam dal autor zjevně jen proto, aby čtenáře zmátl, a jiné zase zamlčel... No myslím, že po dočtení budete mít sto chutí dát si to znova. Ale Fuks je napodruhý stejně lepší.