Na řadě je Max přehled
Leena Parkkinen
Max a Izák jsou siamská dvojčata. Když se v roce 1899 narodí, matka se o ně nedokáže postarat, a tak se přičiněním tety ocitnou jako hříčka přírody v místním cirkuse. Zde se poprvé cítí jako plnoprávné lidské bytosti - spřátelí se s ostatními zrůdami, monstry a ztracenými existencemi a zjišťují, že běžní lidé je vnímají jako umělce a jsou ochotni za jejich vystoupení platit. Konečně šťastna, objíždějí dvojčata celou Evropu. Osudový zlom nastane, když se v Helsinkách seznámí s okouzlující, ale naprosto nemorální Iris. Muži tuto femme fatale uctívají, ženy nenávidí. Izák se do Iris rázem osudově zamiluje...Jak se s jejich vztahem vypořádává Max? Román Na řadě je Max je literárním debutem Leeny Parkkinen, líčícím s neobyčejnou citlivostí a v barvitých epizodách bizardní zákulisí cirkusového prostředí, problémy dvojčenství i dvojnictví a v neposlední řadě též nespolehlivost jakéhokoli vyprávění. Autorka za román obdržela v roce 2009 cenu prestižního finského deníku Helsingin Sanomat.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2014 , ArgoOriginální název:
Sinun jälkeesi, Max, 2009
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Na řadě je Max. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (7)
Kniha mě vůbec nebavila,neslaná,nemastná.Přeskakování v čase není nic moc pro mě.Myšlenka příběhu jako takového mě zaujala ale prezentace na papíru mizerná.
Na knihu jsem se docela těšila, přece jen anotace vypadala slibně. Bohužel mě ale nenadchla tak, jak bych si představovala. Četla se mi ztěžka a částečně mě nudila. Jen Madame Maxima, Mona a Lucia mě dokázaly vtáhnout do děje.
Související novinky (1)
Knižní novinky (3. - 9. 2.)
02.02.2014
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Na řadě je Max v seznamech
v Přečtených | 38x |
ve Čtenářské výzvě | 3x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 12x |
v Chystám se číst | 37x |
v Chci si koupit | 3x |
Vyprávění jednoho ze siamských dvojčat je opravdu originální nápad. Jen kdyby tam tak velmi nebylo poznat, že autorkou je žena. Akcentace veškerého popisu věcí, pocitů i propriet bylo ryze ženské a nebylo lze uvěřit, že takovýto smysl pro detaily je v zájmu mužského pohlaví. Přeskakování v čase co kapitola mi nevadilo. Příběh se tak rozkrýval pozvolna a přidalo mu to na zajímavosti více, než kdyby děj ubíhal chronologicky. Co mi však vyloženě vadilo bylo minimální, nebo vůbec žádné vyprávěcí rozlišení u jednotlivých postav. V delších monolozích se jevili všichni jako jedna a ta samá. Styl vyprávění kohokoliv v příběhu byl totožný. Včetně nepřirozené popisnosti. ( např. Sklonila jsem hlavu a do očí mi spadl pramínek vlasů). Na knize je poznat na první dobrou, že je teprve začátkem spisovatelské kariéry mladé autorky. Jsem zvědavá na další díla..