Předehra k Nadaci přehled

10.10.2024

Z prvního dílu Nadace by to mohlo vypadat, že se Sheldon dostal do víru dění až v pokročilém věku. Že do té doby ušel pozornosti a v klidu tvořil svou psychohistorii. Nejspíše tomu tak i bylo. A to zhruba do okamžiku, než se Asimov rozhodl vydat další knihu.

Moc dobře udělal ten Asimov, protože s mladým Sheldonem se rozhodně nenudíme. Příběh je jedna velká detektivka ve stylu Eliáš a Deneel. Akorát tady nehledáme vraha, ale použitelnost psychohistorie.

Pár zajímavostí z knihy:
1. Společensky přijatelná sebevražda: "Existují daleko pohodlnější způsoby. Kromě toho, sebevražda je na Trantoru společensky přijatelná. Člověk může ukončit svůj život různými oficiálními metodami v centrech, která byla k tomuto účelu zřízena, pokud je ochoten před tím podstoupit psychoterapeutickou kůru."
2. Znaky úpadku společnosti: "Rychlost technického pokroku se začala snižovat už před stoletími. Teď se pokrok sotva plazí, v některých odvětvích se zastavil úplně."
3. Dostupnost MHD: "Nikde nebylo vidět vozidla… Nejsou vlastně ani potřeba, je tady rychlodráha a pro cestování na kratší vzdálenosti pohyblivé schody. Na ještě kratší vzdálenosti jsou tu chodníky a naše nohy."

4. Velká armáda je znak úpadku společnosti: "Flotila je mnohem větší a dražší, než bývala. …vojáci jsou dobře placení a nestojí o snížení svých platů jen proto, že je náhodou mír. … Takže peníze stále tečou neproduktivně do armády a životně důležité oblasti společenských potřeb dostanou jen tolik, kolik zbyde."
5. O přílišné specializaci: " Přílišná specializace je na škodu. Ořezává znalosti na milionech míst, ze kterých pak teče krev."

26.09.2024

Předehra k Nadaci a následná A zrodí se nadace má u mě zvláštní postavení.

Asimov stárne a najde několik posledních dílků, které by ještě rád přidal do celé skládačky svého eposu. V knize přiznává sám sebe, po nějakých čtyřiceti letech se dá nachytat stále na těch stejných fíglech - zase řeší otevřené a uzavřené prostory, opět se věnuje fousům a ochlupení - případně jeho depilaci, nepřestává ho bavit jakákoliv možnost ´zavadit´ o ženská prsa, zas a znovu jeho postavy nejvíc potěší jít na záchod, případně si dát koupel.

A i v tomto již požehnaném období napnul ještě dost sil, aby čtenáři dal děj, který si zaslouží. Který si zaslouží nejen čtenář, ale i Nadace. Ne, Předehra není kniha, kterou by celý jeho epos nutně potřeboval, ale Demerzel jí stejně ještě dal ten jeden další stupeň výše, bohužel které všechny figury na poli Daneel přesouval se již nikdy nedovíme a musíme zapojit vlastní fantazii, i když nápovědu dostal vnímavý čtenář celkem jednoznačnou.