Návrat starého varana přehled

13.09.2023

Povídání o knize velice pěkně shrnula alef, až takřka nevím co napsat více. Kdo Michala Ajvaze nikdy nečetl, tak bude překvapen vysloveně surreálnou, snovou prózou, kde se každodenní proplétá se zázračným, kde zákony logiky a prostoru neplatí. Kdo však však četl nejprve pozdější romány, shledá, jak se motivy, přesněji obrazy, u autora (já bych řekl až obsedantně) opakují, rozvíjejí a v podstatě příliš nemění.
Nazval bych to každopádně krásným příkladem "snění vody", jež by velice potěšilo Gastona Bachélarda. Voda ve všech variacích a podobách je ona prima materia, která Ajvaze magicky přitahuje a je základní substancií, jež oplodňuje jeho fantasii. Apropos, psychoanalytický výklad jeho prózy by byl jistě velmi zajímavý.

Váhám velice, jak tyto texty hodnotit. Jestliže Ajvazovy romány mě poměrně rychle unavily, pak úsporná povídková forma je jeho stylu adekvátnější a nedá ohňostroji fantasie tryskat až příliš dlouho.
A tak se čas od času se jistě k "starému varanovi" vrátím a některou z povídek opět s chutí nechám ožít (i s risikem, že budu nelítostně zaskočen v některé z opuštěných ostravských uliček obří škeblí).

21.05.2019

„Přišel jsem pozdě.
Mystéria kvůli tobě nebudou začínat znovu, nikdo nebude čekat, až se nadechneš.
Hraje pouze ten, kdo přijde, … bez rozmýšlení …“

Byl to sen, co se mi k ránu zdál? … bylo to tak snové, že to nic jiného nemohlo být!
… neuzavřené … bez konce i začátku … vklouznutí do děje, nebo jen do letmé myšlenky, která prolétla kolem … události přicházejí s naprostou samozřejmostí … a řadí se náhodně, jako sny.
S prvním písmenkem na vás dýchne magická, surrealisticky obrazná atmosféra, která rázem zpochybní všechny racionální základy vaší mysli, časoprostor vás prostě přestane zajímat.

Bude jich 21, těch zastávek … ve Starém městě, i na jeho periferii, budete hledat skryté vstupy do jiných světů … ale hlavně! … budete hledat pevný bod – přirozený svět – ke kterému byste se mohli uchýlit, a kde byste mohli najít jistotu – „bytí ve světě“ … přeji Vám hodně štěstí na té cestě :-).

Ještě přidám pár užitečných „cestovních rad“, možná se vám budou hodit :-) ...

Víte například, že … „sama kompozice Prahy je založena v půdorysu zaniklého města. Osa Staroměstské náměstí - Havelský trh - Václavské náměstí je trasou staré kultovní cesty od posvátného háje u řeky k chrámu Matky bohů, který stál v místech dnešního Národního muzea“, a taky, že „samo jméno Praha pochází z původního jazyka a znamená patrně studni zasvěcenou démonu Ahovi. Nacházela se snad v místech dnešního Ungeltu. (Je zajímavé, že dodnes tu dochází k vědecky nevysvětlitelným úkazům: zastavují se digitální hodinky a samovolně se otvírají lahve se sodovkou.)“
/sen č. 1... Město/

„Možná že se chtěli nechat ulovit sítěmi zažloutlých záclon,
rozsápat zvířaty prázdných odpoledních bytů,
zešílet ze hry na klavíru, která zní za zdí.
Nechat se pohltit ornamenty koberce,
po němž se tiše šine sluneční světlo.
Ztratit se, podobat se k nerozeznání rozeschlému nábytku,
proměnit myšlenky v neurčitou vůni vnitřku starých skříní,
zapomenout na rozestavěný dům
a na rukopis knihy, kterou jsme se chtěli proslavit.

Démon ji uzavře hudbou mlčení,
krásnou jako trosky paláce na mořském břehu.

Putovat prázdnými byty po staré stezce,
vyšlapané na vyrudlých kobercích cestovateli,
směřujícími do Asie,
a nočními zvířaty, vpisovat poslední nesrozumitelné vzkazy
na okraje stránek do sebraných spisů Václava Beneše Třebízského
v hloubce cizí knihovny.

Žít v nádherné zemi beznaděje …
/sen č. 2 ... Holešovice/

„Jdu Valdštejnskou ulicí,
kolem zahrad v odpoledním zářijovém slunci,
za mnou ťape a mručí obluda, velká jako selátko.

Myslím na to, co napsal Hegel v předmluvě k Filosojii práva o skákání na Rhodu.
Tento způsob myšlení mi není tak úplně vzdálený,
obzvláště když totéž říká i můj Lao-c’.
Zdá se mi však, že poskakování už bylo přece jen příliš.
V Tomášské ulici si jdu na chvíli sednout ke Schnellům;
obluda čeká způsobně venku.
Ale pivo mi nechutná, když na ni myslím. A myslet na ni musím stále. …“
/sen č. 3 … Zápas s andělem/

PS: … do jednadvaceti pokračovat nebudu, ale doporučuji projít cestu celou … stojí to za to!