Negativní platonismus přehled
Jan Patočka
Soubor studií Negativní platonismus a Věčnost a dějinnost. Uspořádali a textologicky připravili Ivan Chvatík a Pavel Kouba. V tomto útlém spisku, který, ač byl napsán počátkem 50. let, vyšel (mimo samizdat) teprve v roce 1990, se Patočka snaží nabourat tradiční představu chápání metafyziky jako představu o strnulých, nečasových a věčně jsoucích entitách (idejích). Místo toho se snaží předložit jakousi "negativní metafyziku", která tvrdí, že ideje jsou veskrze transcendentní, neuchopitelné a především odpředmětňující, nemají v sobě kladný obsah, spíše jsou věčným "záporným plus", které překračuje každý daný obsah. Na základě těchto myšlenek kritizuje Patočka každý pozitivní nárok na pravdu jakožto uchopení toho ideji vlastního a následné ovládnutí světa, přisvojení si pravdy a vytvoření ideologie. Tvrdí totiž, že člověk je bytostí svobodnou, důstojnou, ovládající (ve smyslu vědy, ve smyslu chápání se předmětů, jejich popisování a ovládání), ale také pokornou a sloužící jakémusi vyššímu principu, který se nikdy neukáže ve své celkovosti. Ukazuje tak člověka jako bytost neustále hledající, bytost otázky a filosofie.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Negativní platonismus. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Negativní platonismus v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 27x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 17x |
v Chystám se číst | 9x |
v Chci si koupit | 3x |
Štítky knihy
filozofie antika Řecko svoboda metafyzika
Autorovy další knížky
1996 | Péče o duši I. |
1990 | Kacířské eseje o filosofii dějin |
1992 | Přirozený svět jako filosofický problém |
1991 | Sókratés |
1992 | Co jsou Češi? |
O Janu Patočkovi se pěje chvála jako o nejoriginálnějším českém filosofovi. Rozhodně ho mohu položit na roveň autorů světových. Problém pro mě spočívá v tom, že většinu konstrukcí, či spíše závěrů, nejsem schopen sledovat. Konstrukce jsou na mě tak komplikované, že se ztratím v jedné větě a potom několik stran netuším o čem to vlastně autor psal.
Je důležité poznamenat, že je kniha tvořena dvěma díly - ty sice nesou platonismus jako spojující myšlenku, ale mimo to jsou vlastně úvahy nad tématem metafyzické filosofie. První z prací - Negativní platonismus mi přišla mnohem stravitelnější, v druhé bych řekl, že se obtížnost lišila kapitolu od kapitoly. Jako celek tedy hodnotím jak hodnotím. Mám v plánu se ke knize vrátit a přečíst ji znovu. Doufám, že odstup a čas pomohou jejímu pochopení. Prozatím pro mě spíše jako čtenářská zajímavost.
Nemohu si odpustit poznámku o řeckých názvech - setkal jsem se s tím v nakladatelství Oikoymenh několikrát. Proč jsou řecké výrazy psány v řečtině? Například při četbě Aristotela je text prakticky nepochopitelný, protože vůbec netuším o čem se v něm píše, protože klíčové výrazy jsou psány v řečtině a to bez překladů, stejně tak i zde.