Jan Patočka

česká, 1907 - 1977

Nová kniha

Může filosofie zaniknout?

Může filosofie zaniknout? - Jan Patočka

Na konci letního semestru 1972 byl Jan Patočka donucen ukončit svou přednáškovou činnost na FFUK. Na podzim téhož roku vyhověl prosbě svých bývalých posluchačů ... detail knihy

Nové komentáře u knih Jan Patočka

Úvod do fenomenologické filosofie Úvod do fenomenologické filosofie

Úvod do fenomenologické filosofie - pro lidi, který maj za sebou tak dva roky univerzitního studia filosofie. Psaní tradičních filosofických pojmů v řečtině je sice pochopitelný, ale mohly by alespoň být přeloženy v poznámce pod čarou. Bez pečlivýho prostudování předcházející filosofický tradice si z toho člověk moc neodnese.... celý text
Dezz


Platón Platón

Končím v polovině, protože až tady mi docvaklo, že ona celá ta sofistika (což ovšem není nic nového, mrkněte do slovníku cizích slov) je jenom balamucení, přesněji balamucení jednoho balamuta balamutem druhým... Jinak jde (taky) o to, že Patočka doznává, že Sokrates vlastně nic neví (což taktéž není objev nového světadílu), ale že jenom totálně zpochybňuje jakoukoli chytristiku a že "toto nevědoucí vědění je přece jen věděním", abychom autora taky ocitovali. Takže, za mě, zbývá jedině poděkovat a knihu úmorných rozborů Platónových dialogů definitivně zaklapnout. Ahoj!... celý text
jaryn


Kacířské eseje o filosofii dějin Kacířské eseje o filosofii dějin

Naléhavé "melodrama" o nezbytnosti hledání bytí (toho filozofického synonyma pro Boha), bytí, jež není možné najít ve 3D... a co je zde apelem největším: ono věčně hledané bytí přestalo se v naší době vůbec hledat!! Co tedy dál? musí se člověk ptát, a když už nic, pak "alespoň" toto je důvodem k fatálnímu zamyšlení.... celý text
jaryn



Kacířské eseje o filosofii dějin Kacířské eseje o filosofii dějin

Patočka uvažuje filosoficky o smyslu dějin, nelze tedy jeho práci srovnávat s pracemi historiků. Odvážně na dobu vzniku textu odmítá marxistický výklad smyslu dějin a nabízí svůj pohled - dějiny, filosofie i politika vznikají až tehdy, když si člověk uvědomí vlastní problematičnost, hledá smysl a "pečuje o duši". Dost jsem váhala, než jsem se pustila do tak náročného textu, ale poměrně příjemně mě to překvapilo. Stihla jsem si text přečíst před zhlédnutím představení Kacířské eseje ve Studiu Hrdinů - představení taky můžu doporučit. "Ve skutečnosti běží teprve o odkrytí smyslu, který nemůže být nikdy vyložen jako věc, který nemůže být ovládnut, ohraničen, pozitivně zachycen a zvládnut, nýbrž který je přítomen pouze v hledání bytí. Proto též nemůže tak jako relativní a pozitivní smysl potkávat nás přímo ve věcech, bezprostředně s nimi. Základem tohoto smyslu je, mluveno spolu s Weischedelem, problematičnost, mluveno s Heideggerem, skrytost jsoucna vcelku jako základ vší otevřenosti a každého otevírání. Toto tajemné to tedy je, co se vyjadřuje v otřesení naivně přijímaného smyslu (ať běží o relativní smysl bezprostředního lidského chování a počínání, nebo o absolutní smysl mytického smyslu). Tak vzniká otřesením excentrický smysl za předpokladu, že je člověk hotov rezignovat na bezprostřední danost smyslu a osvojovat si smysl jako cestu. Problematika zde načrtnutá je – to je pro naši otázku po smyslu historie důležité – platná nejen pro individuální život, nýbrž pro samotné dějiny. Dějiny vznikají otřesem naivního a absolutního smyslu v téměř současném a vzájemně se podmiňujícím vzniku politiky a filosofie. V podstatě jsou rozvinutím možností zárodečně založených v tomto otřesu. Z tohoto důvodu a pro ty, kdo jsou zaměřeni na životní bezprostřednost, dějiny zdánlivě vyúsťují v nihilismu smyslu zbaveného jsoucna. V porozumění jsoucnu v jeho bytí, které je charakteristické pro moderní objektivistickou, tj. ideální asymptoty každého vztahu ke smyslu se vzdávající vědu, se tento rys zdánlivě velmi energicky uplatňuje. Tento objektivismus je však vnitřně rozporný a věda sama ukazuje příznaky toho, že jej překonává. Diskuse této otázky náleží však do jiného pojednání."... celý text
Matematicka


Evropa a doba poevropská Evropa a doba poevropská

Jsem z knihy trochu rozpačitý. Téma Evropa ve stati Europa und Nach-Europa končí někde v polovině, pak (od strany 47) už se pan profesor Patočka věnuje "péči o duši" u atomistů a Platóna. A nějak jsem nepochopil jak má péče o duši souviset s dobou poevropskou... Řecké myšlení považuji, možná na rozdíl od prof. Patočky, za globální, nikoli evropské dědictví lidstva. A jak známe autora, než se přes úvody a polemiku se svými předchůdci dostane k vlastnímu tématu, pár stránek také mezitím uplyne. Vychází mi z toho, že se pan prof. Patočka moc nedržel tématu, což je samozřejmě velká škoda.... celý text
peří