Nepřítel mého nepřítele přehled

včera

Musím povedať, že autorka vie neskutočne pútavo rozvinúť príbeh, fakt som sa ani chvíľu nenudila. Hej je to miestami až nelogicky nereálne a prvý diel sa mi rozhodne páčil o dosť viac, napriek tomu ako taká oddychovka, pri ktorej vypnete - ideálne.

31.10.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno BŘEZEN 2014):

Bývalé policistce Joan Westové unesou dceru a ona musí zabít mafiána, aby jí dostala zpět. Za každou cenu. Bojí se o Amy a i když nechce nikoho zabíjet, pro ni je ochotná to udělat. Nebo si aspoň myslí, že to pro ni dokáže udělat... Díky drogovému dealerovi, který má její dceru se dostane do středu mafiánské rodiny a je připravená splnit svůj úkol...

Kateřina Petrusová rozhodně nezklamala. na druhý díl Bavettovic rodinky jsme byla hodně zvědavá. Přemýšlela jsem, jaké by to asi mohlo být, ale žádné moje představy se nakonec nestaly zkutečností. Při čtení jsem vždycky měla nějakou tu teorii jak to asi bude probíhat a co se bude dít. Ne vždycky se ale stalo to co jsme čekala a mile mě to překvapilo.

Na začátek by se nejspíš mělo říct, že druhý díl je hlavně zaměřený na druhého s Bavettovic bratrů, na Roberta. V prvním díle jsem nevěděla co přesně si o něm myslet a občas mě dost štval, vlastně občas štval i
u čtení druhého dílu... Ty jeho nálady! Upřímně, ani jsem se v některých situacích Jo nedivila... Ale rozhodně se nedá říct, že by nebyl sympatický. Měl něco do sebe, stejně jako Michael, který u mě asi do poloviny druhé dílu stále vedl, ale pak se váhy nějak vyrovnaly a opravdu nevím, kdo by teď u mě byl na prvním místě. Jestli muž mnoha tváří Robert nebo věčně usměvaví a vtipný Michael. Těžko říct!

U obou dílů, jak prvního, tak i tohoto, se nedá říct, že by mi jakákoli postava nějakým způsobem vadila, neseděla nebo podobně. Při čtení mi přišlo, že autorka dokázala vymyslet charakter, funkci a samotný příběh každé postavě, i když to tak vlastně nebylo, ale při čtení to člověk tak nějak sám vydedukuje. V některém rozhovoru z autorkou jsem dokonce četla, že i ona sama říká, že při samotném psaní poznává své vlastní postavy a i jí samotnou občas překvapí, jakým směrem se příběh odvíjí a jak jednotlivé postavy zareagují.

Autorčin styl psaní se mi velmi zamlouvá. Druhý díl je psaný střídavě s Joaniny a s Robertova pohledu, tudíž máme přehled co se oběma honí hlavou, co prožívají, jak reagují. U Robertova pohledu je třeba často používáno ostřejších slov, které k mužům prostě patří a mafiáni nejsou určitě žádnou výjimkou. U Toho Joaniny je zase dobře popsaný vztah, který cítí matka ke své dceři, to jak se o ni bojí a že by udělala cokoli, aby získala své dítě zpět, aby ho měla u sebe, pěkně v bezpečí... No a Amy, Joanina dcera, to je prostě takové zlatíčko, které hezky zapadá do děje a je moc dobře popsané chování tříleté holčičky, navíc velmi chytré a zvědavé holčičky.

Na závěr bych snad jen mohla říct, že příběh je napínavý, o něco víc akční než první díl, a rozhodně se nemusíte bát, že by jste se nezasmály, protože některé hlášky opravdu stojí za to. Kdo ještě stále váhá, jestli do toho jít a nebo ne, vzkážu mu jen jedno: NEVÁHEJ!!! Jdi do toho a určitě nebudeš zklamaná/ý.