Nesvaté lásky přehled

13.06.2020

V malé zapadlé vesničce v podhůří Šumavy čas od času objevím v knihovně mých rodičů zajímavé poklady. Tak tomu bylo i s knížkou Nesvaté lásky. Rozečtena na jihu, dočtena na severu. A nevěřím tomu, že se ještě na jih podívá:-)

Intelektuální prostředí americké univerzity Woodslee, postarší hostující anglický básník Albert St. Dennis a nekončící série večírků tvoří přísady koktejlu, který namíchala autorka J. C. Oatesová. Nečekejte žádný povrchní román z vysokoškolského prostředí, v němž je pozornost soustředěna na studenty. V Nesvatých láskách hrají prim učitelé. Autorce se podařilo ukázat, že i vysokoškolští učitelé jsou jenom lidé, jejichž pravá tvář je schovaná za maskou. Výborně ukázáno, jak může být představa o člověku na hony vzdálená jeho skutečnému „já“. Bohatost vnitřního světa x jak člověka vidí okolí.

„Kdo je ten člověk, který prožil tenhle život, ten starý, nedoslýchavý, malý, dýchavičný, slabozraký muž, nepříjemně rozpálený, s pocitem mírné žaludeční nevolnosti, zírající ustaraně jako skřítek do dutiny sálu …? Neznámí lidé nadšeně tleskají. Potlesk St. Dennise zvedne. Ví, že je vetřelec, ví, že využívá důvěřivosti svých amerických hostitelů, ale oni tleskají, jako by dychtili po jeho poezii, po jeho moudrosti … Neví, kde je, kdo má podle nich být, skoro všechno ze svého života zapomněl a netouží přivolávat si to zpátky, avšak děkanův šlechetný úvod a šlechetný potlesk diváků ho vyburcují, aby konal svou povinnost: příští hodinu jim má zosobňovat „Alberta St. Dennise“.“ (s. 100-101)

Autorka si nebere servítky a nechává nás nahlédnout hluboko pod povrch několika postav. Lidská povrchnost, potřeba „řešit“ jiné lidi, vyžívání se v nejdivočejších fámách, brutální snaha být lepším než někdo další, nepřejícnost, závist, neschopnost důvěřovat kolegům, neustále být ve střehu a dávat si pozor, aby o sobě náhodou neprozradili něco osobního, co je skutečně trápí, žárlivost, touha, NEJISTOTA, vyhrocené vztahy (mezi kolegy, partnery, přáteli), láska a mnoho dalšího dělá z postav lidi z masa a kostí. Velmi dobře zafungovalo, že se děj odehrává prakticky pouze na večírcích (s množstvím vypitých nápojů a vykouřených cigaret nabírají večery na obrátkách) a že je střídavě zaměřována pozornost na několik ženských i mužských postav. Mně nejvíc přirostla k srdci Brigit Stottová.

Pokud hledáte originálně pojatý román z univerzitního prostředí, tak už hledat nemusíte:-) Jen by mě zajímalo, do jaké míry autorka čerpala ze svých zkušeností. A nalákala mě na četbu několika autorů (např. Camus, Eliot, Yeats, Borges a Auden).

„Proč umírat, když je příští sobotu party?“ (s. 30)