Neviditelné ženy přehled

16.01.2025

Kniha se mi moc nelíbila, nutila jsem se do čtení, i když mě některá témata zaujala a určitě stojí za přečtení. Je jasné, že ženy to v minulosti měly a dodnes mají v mnoha ohledech těžší v systému, jehož pravidla z větší části vytváří a přizpůsobují sobě muži. Je na silných a odpovědných ženách, aby bouraly stará přesvědčení, co by ženám mělo či nemělo příslušet a nebály se do mužského světa zasahovat a také ho spoluutvářet. Je ale třeba si uvědomit, že mnoha ženám jejich "pasivní" pozice vůči mužské "normě" vyhovuje, proto nemůžeme všechnu vinu házet na muže.. Muži se často chovají tak, jak jim to ženy umožňují. Pokud se některé ženy (a není jich málo) dobrovolně pasují do role hezkých objektů pro muže, nemohou se pak divit, že existuje např. sexismus. V moderní společnosti muži nenutí ženy chodit v minisukních a podstupovat plastické operace. Žena může sama určovat, na čem závisí její hodnota - jestli primárně na vzhledu nebo na inteligenci či schopnostech. Na tom, proč jsou feministky mnoha muži vnímané jako nějaké nenávistné hysterky a nepřátelé mužů, se nepodílejí jen misogynní muži, ale také mnoho samotných žen, které se chovají jako domácí puťky, služky či poslušné matky a stanovují pro odlišné ženy jakousi nepsanou normu "normální" ženy. Žádná norma muže či ženy ve skutečnosti neexistuje, je to o schopnosti inteligentně a svobodně uvažovat a rovnocenně spolupracovat nezávisle na svém pohlaví, vzájemně respektovat své odlišnosti.

11.01.2025

Ne, ne, ne a ještě jednou ne. Tohle se nepovedlo.

Věřím, že jsem dost "open minded" muž a rád si poslechnu nebo přečtu kontroverzní názory, a to klidně feministické. Tohle ale bylo opravdu hodně přitažené za vlasy.

Žena po přečtení této knihy bude mít pocit, že je vše kolem ní nefér. Muž po přečtení této knihy (pokud ji přečíst dokáže, viz níže) bude mít pocit, že je odpornou obludou tohoto světa a měl by se za sebe stydět.

Ona celá kniha totiž vůbec není (aspoň tak na mě působí) nějakou snahou o podporu žen. Je to snaha nálepkovat nás, zlé muže, kteří vlastně řídí svět, kteří ženy vykořisťují, kdovíjak všelijak zneužívají, nenechávají jim prostor apod... no prostě takový další radikální "Ismus" :). Řekl bych, že muž, který sebe má rád, tohle prostě nedočte. A není to věc ega - kdyby nějaký muž vydal knihu stejného narativu zaměřenou proti ženám, ženy by s ní taky po chvíli třískly o zem.

O čem tedy kniha je? Tak hned na začátek v první kapitole autorka tvrdí, že odklízení sněhu je sexistické, protože se nejprve odhrnují hlavní silnice, po kterých jezdí hlavně muži, a až potom chodníky a menší cesty, které jsou užívány zejména ženami... Jestli ono to nebude třeba tím, že ty hlavní cesty jsou prostě důležitější, že? A vzhledem k tomu, že řidiči hovnocuců, cisteren, kamionů, autobusů, tramvají a dalších značně důležitých dopravních prostředků jsou téměř vždy muži, pak je jasné, že tyto cesty využívají více...

Pak nějaké povídání o tom, že mobily jsou nefér, protože jsou moc velké do ženské ruky a že vlastně všechno kolem nás je děláno na mužskou velikost - povím vám, dnes jsem jel v autobuse, vedle mě seděl muž stejného, průměrného vzrůstu jako já, a co bych dal za to, abych byl drobná žena, která se nemusí celou cestu tlačit ramenem - asi tolik k tomu, jak je vše děláno zištně a bezdůvodně jen pro nás, zlé muže.

Nezapomnělo se ani na "diskriminaci" žen na stavbách, protože pytle na cement jsou na ně moc velké - opět dělány pro muže; zmínilo se, že svět se točí kolem hlavně kolem mužů i proto, protože ženy doma pracují více než muži (což je ale snad o nastavení a domluvě každé domácnosti a nevím, jak za to vlastně my, zlí vykořisťující muži, můžeme); Dále si ještě autorka zanadávala na malou kapacitu veřejných toalet pro ženy, kvůli které vznikají fronty, zatímco muži tyto problémy nemají (možná proto, že jsme prostě rychlejší a často, zejména v symetrických budovách, jednoduše nelze vyčlenit pro ženy více prostoru); Uplivla si u módních figurín, bezpečnostních pásů a léků a celou tuto trýzeň zakončila tím, že ženy by měly být více v politice - přímo kvóty nezmínila, ale směřovalo to k tomu.

Více než úsměvnou věcí je, že ačkoliv je celá kniha o jakýchsi přežitcích patriarchátu západní civilizace, autorka se neštítila používat i studie ze zemí typu Afghánistán. To se potom ta data o diskriminaci žen samozřejmě skládají podstatně jednodušeji. :)

No a úplně nakonec si dovolím ještě říct jedno - Kniha má nemálo přes 300 stran, jež překypují informacemi o nespravedlnosti vůči ženám. Ačkoliv rozumím, že je kniha zaměřena na ženy, pakliže je takovéhoto rozsahu, určitě by jí neuškodilo zmínit, např. v poslední kapitole, že i muži to mají v některých (mnohem serioznějších!!!) věcech těžší než ženy - Branná povinnost se až na výjimky vztahuje jenom na nás. Máme daleko slabší váhu slova, když se žena rozhodne, že počaté dítě (ne)chce a (ne)půjde na potrat, zatímco my chceme opak a pak musíme platit výživné na nechtěné dítě, anebo se smířit s "vraždou" našeho potomka. Častokrát jsme obětí nějaké zlatokopky, která na nás vysoudí majlant. V kriminálech, v exekucích, v náročných fyzických profesích, v špatně placených profesích a na ulici jsme oproti ženám v jasné převaze (asi tolik k tomu, jak moc je nám systém doopravdy nakloněn). Sebevraždy pácháme hlavně my. Nebo třeba máme daleko těžší prokázat, že jsme obětí domácího násilí.

Abych jen nekritizoval, tak uznávám, že kniha otevírá na nějaká témata oči a vzbuzuje polemizování. Bohužel je však asi výtvorem zahořklé staré panny, která se rozhodla, že jejím posláním je šířit mezi lidi nenávist.