Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Něžný barbar. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (55)
27.12.2024
Text, od nějž jsem dostal něco úplně jiného, než jsem čekal. Neexistuje snad větší mistr rytmu české mluvené věty, než je Hrabal.
3
14.12.2024
Je ostuda, že Hrabala minula Nobelova cena za literaturu. Nejlepší český spisovatel by si ji zasloužil tuplovaně. Kdybych měl vybrat jeden text, který to dokládá, bude to buď Obsluhoval jsem anglického krále nebo právě Něžný barbar.
3
Související novinky (1)
37 nově přidaných eknih zdarma
23.05.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Něžný barbar v seznamech
v Právě čtených | 4x |
v Přečtených | 665x |
ve Čtenářské výzvě | 59x |
v Doporučených | 39x |
v Mé knihovně | 240x |
v Chystám se číst | 94x |
v Chci si koupit | 15x |
v dalších seznamech | 4x |
Audiokniha.
Tak ako počúvam, s Vladimírkom bolo veselo:).
Neuveriteľné historky vyšperkované skvostným literárnym jazykom. Nádherný text. Mám pocit, že keby Hrabal písal aj čo-ja-viem o malte, je z toho hodnotná literatúra.
Audiokniha v podaní Igora Bareša posúva knižku ešte o level vyššie. Je to vtipné, filozofické, hlboké, krásne "sprosté" čítanie a ja ho nemám dosť...
A nedivím sa, že Hrabal nezískal Nobelovu cenu. Preložiť jeho knižku tak, aby sa zachovalo tempo reči, aby nestratila svoje kúzlo, je sizyfovská úloha.
"Agónie a extáze byly pro Vladimíra jedněmi a těmi samými dveřmi, kterými se vchází a odchází, neboť vejíti pro Vladimíra znamenalo smrt a odejíti život."
"A Vladimír už kráčel nazpátek od Palmovky ke šraňkům a plakal, dva vodovody mu hrčely z očí, tak upřímně plakal, s hlavou vztyčenou nesl svůj zármutek jako ozdobu, jako pochodeň, a lidé, kteří kráčeli mu naproti, hlavně ženy, se otáčeli za ním a chřípí se jim vzdouvalo a každá druhá měla na Vladimíra chuť…"
"Tak se Vladimír připravoval na odpolední schůzku s milovanou dívkou. Když za soumraku s ní kráčel čimickou silnicí, na její počest si odvázal kravatu, pevně ji utáhl na jabloňové větvi, pak rychle okolo krku a maličko se přioběsil, zatímco dívka prchala soumrakem domů. Druhý den Vladimír se svým fotografem se vrátili pod ten Čimický háj, kde ještě visela na větvi kravata, a Vladimír rekonstruoval to vyznáni lásky a fotograf jej vyfotografoval s maličko vyplazeným jazykem. Seděl jsem doma v županu a bačkorách, a když mi Vladimír vyprávěl ten příběh a ukázal fotografii, vrtěl jsem hlavou a odháněl od svých uší jak ránu bucharu, tak věšení na kravatě. Vladimír pravil: Tak co jsem měl dělat, když jsem chtěl holce udělat radost. Aby měla něco ze života, ne? Když jsem to vyprávěl Egonu Bondymu, zacpával si uši a dupal a křičel: Dost, doktore, proboha, dost! Tyhle Vladimírovy příběhy mi berou sílu, doktore, plihnu jak ucházející pneumatika, pro smilování, už dost! Dost, dyk jedu už lautr po holým ráfku! Píchnul mi duši, ten lotr! Kurva fix!"