Norské dřevo přehled

09.08.2024

(SPOILER) Číst tuto knihu bylo jako číst umělecké dílo, mistrovské dílo. Murakamiho jsem četla poprvé a chápu, proč jsou tu lidé, kteří buďto jeho díla nenávidí nebo ho naprosto milují. A já patřím k lidem, který je naprosto šíleně miluje. Jeho styl psaní je tak krásný, že mi dělá radost na duši. Číst ho bylo jako poslouchat krásnou smutnou písničku, která ve vás vyvolává nostalgii a vy brečíte ne kvůli smutku, ale kvůli tomu, jak je to krásné.
Hrozně by mě zajímalo, co se stalo se Storm Trooperem, že takhle zmizel. Naoko také zmizela velmi nečekaně. Její smrt pro mě byla upřímně šok, nemohla jsem pokračovat ve čtení. Pociťovala jsem stejně zničené emoce jako Watanabe a byla jsem ráda, že nedovolil temnotě, aby ho pohltila jako Kizukiho nebo Naoko. Když si vybral Midori místo Naoko, v podstatě si vybral žít a jít dál a nebýt na druhé straně s mrtvými.

Některé popisy žen, které Watanabe potkal, mohou znít divně nebo dokonce kontroverzně. Ale je to přece jen z pohledu dospívajícího muže.

10.07.2024

Na úvod musím pochválit, že kniha je velmi čtivá. Jednotlivé postavy jsou zajímavé a jde vidět, že se jim autor snažil vdechnout jedinečnou esenci. Rozhovory v této knize jsou poutavě sepsané a skvěle je také zachycená spletitá síť mezilidských vztahů. Ale čekala jsem tak nějak víc, možná trošku větší hloubku a myšlenku. Je mi samozřejmě jasné, že kniha spíše zachycuje existenciální prázdnotu a má především vyvolávat emoce, ale je tenká hranice mezi takovým druhem umění a knihou, která má zkrátka a pouze plytký děj. Osobně mám pocit, že tato kniha je někde na pomezí této hranice a nejsem si jistá, na kterou stranu bych ji zařadila. Také se zde vyskytuje pár pro mě přestřelených pasáží, u kterých si říkám, zda byly opravdu nutné.