O modlitbě přehled
Romano Guardini
Modlitba je vnitřní potřebou, milostí a naplněním – je však také povinností, námahou a přemáháním. Existuje tedy zážitek modlitby, ale také cvičení modlitby; její živý pramen, ale také její škola.
Duchovní literatura Náboženství Literatura naučná
Vydáno: 1992 , ZvonOriginální název:
Vorschule des Betens, 1954
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize O modlitbě. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (8)
všechny komentářeSouvisející novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (1)
„Vědomí Boží přítomnosti probouzí v člověku cosi, co leží v jeho největší hloubce, v jeho nejvlastnějším nitru, a co on sám neznal – ale lze také říci: cosi, co je v něm nejvýš a nejdál, o čem nevěděl, že to k němu patří.“
Kniha O modlitbě v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 24x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 8x |
v Knihotéce | 20x |
v Chystám se číst | 14x |
v Chci si koupit | 3x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
křesťanství Bůh a člověk duchovní život biblické citáty modlitby spiritualita modlitba
Autorovy další knížky
1992 | Konec novověku |
1992 | O posvátných znameních |
1992 | O modlitbě |
1932 | Těžkomyslnost a její smysl |
1997 | Životní období |
Na Guardiniho psaní se mi líbí především dvě věci, čtivý sloh a v rozumné míře odkrývání složitosti věcí. Skutečně platí slova autora, když mluví o duchovním rozvoji, že někdy je kontraproduktivní příliš tlačit na pilu.
„Horlivost v duchovních věcech je jistě důležitá; stejně důležitá je však i rozvážnost, která umí počkat, až nadejde vhodná doba.“ (s. 204)
Kniha je strukturována do kratších kapitol a na sebe logicky navazujících celků, které jdou od přípravy na modlitbu, k jejím základním aktům, k jednotlivým druhům modliteb až k popisu vnitřních krizí víry a modlitby, a jak se nimi potýkat. Co bych také vyzdvihl je autorova schopnost proniknout do myšlení začátečníka v oblasti modlitby, a proto se často soustředí na vyjasnění toho, co to vlastně modlitba skutečně je, tak aby čtenář nebyl v zajetí prapodivných představ a omylů.
„Neboť víra není pocit nebo prožitek, který by měl smysl sám o sobě, nýbrž je sepětím osoby se zjevujícím se Bohem, které trvá, i když se pocity změní nebo zmizí. Ve své podstatě je dokonce víra na vytrvalosti přímo založena, neboť nespočívá v citu, nýbrž v charakteru, ne v prožitku, nýbrž ve věrnosti, ne v proměnlivé, nýbrž ve stálé a přemáhající složce života.“ (s. 239)
Knihu doprovází pokora, pochopení a také opravdová snaha ukázat, že modlitba je skutečný a živý vztah, který nemůže fungovat pouze na ustrnulých formulí, ale vyžaduje aktivní zapojení svědomí člověka.
„Tímto způsobem uvažování opět zesílí leckdy již ochablé křesťanské svědomí. Většinou jím rozumíme jenom vědomí závaznosti mravních přikázání a schopnost úsudku o tom, jak je máme v jednotlivých případech aplikovat. Přitom ale unikla naší pozornosti celá polovina skutečnosti: smysl pro požadavky dosud neprozkoumaných oblastí; schopnost postihnout, čeho si žádá budoucnost; odvaha k uskutečnění něčeho, pro co ještě není vzoru. I to je svědomí.“ (s. 196)
Dalo by se tady pokračovat uváděním dalších mnohých útržků z Guardiniho čtivého díla, ale myslím, že nejrozumnější bude, když komentář ukončím tím, že knihu jednoduše doporučím i těm čtenářům, kteří se s vírou u sebe ještě nesetkali nebo kolem ní jen krouží. Může být opravdu vhodným úvodem do toho, co často může lidem z dálky připadat jako zbytečné a podivínské chování, zblízka se však jedná o velmi přirozenou a klíčovou věc pro Život.