-

Romano Guardini

německá, 1885 - 1968

Nová kniha

Dopisy od jezera Como

Dopisy od jezera Como - Romano Guardini

Milý příteli! , oslovuje německý teolog a filozof Romano Guardini svého přítele Josefa Weigera i všechny budoucí čtenáře svých Dopisů od jezera Como. Intimní fo... detail knihy

Nové komentáře u knih Romano Guardini

Dobro, svědomí a soustřeďování Dobro, svědomí a soustřeďování

Krátký Guardiniho svazek se zabývá otázkou dobra, svědomí a praktickému cvičení, jak pracovat s tímto "orgánem", abychom ho správně nasměřovali k Dobru. Spisek se skládá ze třech přednášek, které na sebe navazují, a to i způsobem zpřesňování pojmů. Hned v první přednášce se autor věnuje tomu, co je dobro, a pro mě to bylo na určitých místech až příliš abstraktní. „Dobro je ono poslední, o němž už nelze diskutovat, to, k čemu se pojí i moje poslední, to, kde přestává všechna řeč.“ (s. 17) Každopádně to vše směřovalo k tomu, co je hned v začátku druhé přednášky nazvané Srozumění s Bohem. „Co je vlastně tím „dobrem“, o němž jsme hovořili? Není jím ani nějaký „zákon“, který někde ční, ani pouhá idea, ani v prázdném prostoru se vznášející smysl. Je to něco živého. A řekněme rovnou: Je to hodnota, která se ve své plnosti a síle projevuje v samotném živém Bohu. Svatost živého Boha – to je dobro!“ (s. 33) Tímto ujasněním pak nastává i obrat v tom, co čtenář četl na předchozích stranách. Křesťanské svědomí se totiž nemůže spokojit s jakýmsi mlhavým dobrem, takovým dobrem, které je aktuálně patrné v morálním uvažování rádoby humanistické Evropy bez Krista, což je ale ostatně následek změn v etickém uvažování již minimálně od novověku, kdy se zavrhlo vše nadpřirozené ve velkém omylu vědeckého pozitivismu. „Vědět, co je dobro, tedy vposledku znamená: vědět, co je Bůh. A vnímat, co dobro od nás vyžaduje, vposledku znamená: rozumět, co od nás žádá Bůh.“ (s. 34) Přijde mi, že i tato vyprázdněná morálka se nakonec promění v něco, co už bude absolutně svévolným a pouze na sebe soustředěným něčím, snad bych už ani nepoužil výraz svědomí, kdy člověk bude sám sobě měřítkem všeho. „Dbáme na hygienu jídla, ale vůbec nám nepřijde na mysl, že existuje také hygiena toho, co vidíme, slyšíme, co čteme. Je opravdu nutné, abychom do sebe vpouštěli cokoli?“ (s. 52) Ve společnosti, kde je hlavní být viděn, být slyšen, být konzumován, tj. kde cíl je přilnout pozornost ostatních sám na sebe, se jen těžko člověk bude obracet na své vlastní svědomí, kde jedině lze vposledku nalézt živý vztah k Bohu, tj. i ke své skutečné identitě člověka vykoupeného skutkem na Kříži.... celý text
Knišíl


O modlitbě O modlitbě

Na Guardiniho psaní se mi líbí především dvě věci, čtivý sloh a v rozumné míře odkrývání složitosti věcí. Skutečně platí slova autora, když mluví o duchovním rozvoji, že někdy je kontraproduktivní příliš tlačit na pilu. „Horlivost v duchovních věcech je jistě důležitá; stejně důležitá je však i rozvážnost, která umí počkat, až nadejde vhodná doba.“ (s. 204) Kniha je strukturována do kratších kapitol a na sebe logicky navazujících celků, které jdou od přípravy na modlitbu, k jejím základním aktům, k jednotlivým druhům modliteb až k popisu vnitřních krizí víry a modlitby, a jak se nimi potýkat. Co bych také vyzdvihl je autorova schopnost proniknout do myšlení začátečníka v oblasti modlitby, a proto se často soustředí na vyjasnění toho, co to vlastně modlitba skutečně je, tak aby čtenář nebyl v zajetí prapodivných představ a omylů. „Neboť víra není pocit nebo prožitek, který by měl smysl sám o sobě, nýbrž je sepětím osoby se zjevujícím se Bohem, které trvá, i když se pocity změní nebo zmizí. Ve své podstatě je dokonce víra na vytrvalosti přímo založena, neboť nespočívá v citu, nýbrž v charakteru, ne v prožitku, nýbrž ve věrnosti, ne v proměnlivé, nýbrž ve stálé a přemáhající složce života.“ (s. 239) Knihu doprovází pokora, pochopení a také opravdová snaha ukázat, že modlitba je skutečný a živý vztah, který nemůže fungovat pouze na ustrnulých formulí, ale vyžaduje aktivní zapojení svědomí člověka. „Tímto způsobem uvažování opět zesílí leckdy již ochablé křesťanské svědomí. Většinou jím rozumíme jenom vědomí závaznosti mravních přikázání a schopnost úsudku o tom, jak je máme v jednotlivých případech aplikovat. Přitom ale unikla naší pozornosti celá polovina skutečnosti: smysl pro požadavky dosud neprozkoumaných oblastí; schopnost postihnout, čeho si žádá budoucnost; odvaha k uskutečnění něčeho, pro co ještě není vzoru. I to je svědomí.“ (s. 196) Dalo by se tady pokračovat uváděním dalších mnohých útržků z Guardiniho čtivého díla, ale myslím, že nejrozumnější bude, když komentář ukončím tím, že knihu jednoduše doporučím i těm čtenářům, kteří se s vírou u sebe ještě nesetkali nebo kolem ní jen krouží. Může být opravdu vhodným úvodem do toho, co často může lidem z dálky připadat jako zbytečné a podivínské chování, zblízka se však jedná o velmi přirozenou a klíčovou věc pro Život.... celý text
Knišíl


Konec novověku Konec novověku

Fascinuje mne, s jakou pronikavostí Guardini dnes již před více než sedmdesáti lety "předpověděl" vývoj světa. Ne, že by mě to ovšem dvakrát těšilo. Sklízíme, co jsme nezaseli, a zaséváme, co sklízet nebudeme. V tom druhém případě je na naší svobodné volbě, zda budeme myslet krátkozrace jen na sebe, nebo i na ty, co přijdou po nás.... celý text
Balumba



Prijať sám seba Prijať sám seba

Obsah: Prijať seba samého Človeka spozná len ten, kto pozná Boha -- Človek vo svetle zjavenia -- Meno človeka -- Božia diaľka a blízkosť
FurloSK


Prijať sám seba Prijať sám seba

Opäť jeden z kontemplatívnych unikátov Guardiniho tvorby. Myšlienky a postrehy, ktoré autor predkladá v tejto útlej brožúrke smerujú k myšlienke sebaprijatia - jazykom "jungiánskym" integrácie svojho tieňa, ktorému ešte nik neunikol. Guardini uvažuje v tomto ohľade podobne a navrhuje nepachtiť sa za túžbou byť niekým iným, než som. Práve naopak, kľúčový okamih v dosiahnutiu celistvosti človeka vidí v prijatí a doznaní sa seba pred sebou.... celý text
Mimir